Do zelena laděný booklet obsahuje fotografie z nahrávání desky a nějaké to info o nahrávání a kapele. Samozřejmostí je seznam songů, kterých je na desce 12 a celkově vám jejich poslech zabere něco přes 40 minut.
První píseň mi připomíná nové Ready kirken, ale projevem zpěváka také Chinaski nebo něco na ten způsob. Jedná se o pop-rockovou píseň, na které se mi líbila výraznější basa a samozřejmě melodický refrén.
Na začátku druhé písně jsem si už myslel, že se kapela pouští do psychedelickcých vod, ale naštěstí to tak nebylo. Navíc, refrén písně Už jsem si zvyknul, je ještě lepší, než u první písně. Kapela se zde ale přesunula do trochu alternativnější polohy.
Další píseň přináší další změnu stylu. Tentokrát je totiž velký prostor věnován akustické kytaře a také ženský vokál. Jen by to chtělo zamakat na tom textu, protože, přestože na mě píseň působí velmi pozitivně, tak když se zamyslím nad tím, že je to píseň o mouše…
Píseň číslo čtyři trochu přitvrdí. Nejen kvůli kajtrám, ale také díky zpěvákovi, který konečně nasadil chraplák. To ale ještě není nic proti písni 1939, která je o dítěti, které zachránil Nicholas Winton. Tato píseň je asi nejpůsobivjejší z celé desky. Možná je to tím, že zatímco má kytara pomalé, klidné sólo, jsou na pozadí slyšet povely a výstřely. Rozhodně nejlepší píseň celé desky.
Kapela stihne do konce desky vystřídat ještě pár stylů a vše zakončuje akustická Napořád. Je to více než dobrý závěr desky, od které jsem nic nečekal a nakonec se z ní vyklubalo více než příjemné překvapení.