První song je oklipovaná pecka Angry. Není to žádný tvrdý rock. Jedná se spíše o vkusný, ne zrovna hitparádový pop, který je rozhodně inspirován spíše britskou, než americkou hudbou. V tomto duchu se nese celá deska.
Ovšem první dvě písně jsou pecky první kategorie. V něčem může jejich hudba opravdu připomínat Beatles, ke kterým je kdosi přirovnal. Rozhodně bych ale nechtěl tyto dva soubory srovnávat. To v žádném případě. Prostě mi to chvilkami Beatly připomínalo.
Deska má své silné momenty, ale chvíli mě tato hudba dost nudila. Dost možná je to tím, že jsem trochu jinak hudebně založen a někdy mi to až příliš připomínalo hudbu pro třináctky až čtrnáctky, které to poslouchají na svých růžových mobilech.
Kdyby FIHA koncertovala v mé blízkosti, nejspíš bych se na ně vydal. Než abych teď vynášel soudy, počkám si, jestli kapela ještě něco vydá a jak budou další nahrávky vypadat. Jestli to bude hudba pro čtrnáctky a klučičáky mončičáky nebo něco, co můžou poslouchat i normální lidé.