Obal alba je vytvořen z fotografií, které nějakým způsobem souvisí s písněmi na albu. Doufám, že obal nikoho od desky neodradil, ale ani bych se tomu moc nedivil.
S hudební náplní alba je to mnohem lepší. První z šesti songů je titulní Zoufalé manželky a kapela ji definuje jako „skladbu s erotickým nádechem.“ Lépe bych to asi nevystihl.
Další píseň se jmenuje Štětka, a pokud si myslíte, že je to píseň o, azbukou mluvící, dívce, která se odstěhovala ze své rodně, azbukou mluvící, země na Česko-Rakouské hranice, kde poskytuje potěšení Rakouským zemědělcům, musím vám pogratulovat, protože takhle to přesně je.
Třetí song je o oblíbené diskotéce kapely, kde si nejspíše všichni členové užili své.
Všechny tyto písně jedou v punkrockovém tempu. To se trochu zvolní čtvrtou písní (Londýn), která je hraná v akustickém kabátu. Podle mě je tato píseň nejlepší z celého alba a to jak po hudební, tak hlavně po stránce textové.
Dva poslední songy se jmenují Stupidní kecy a Když vládnou bohatí (Afrika). Už podle názvů je jasné, že se jedná o klasické punkrockové motivy. Poté následuje už jen krátké outro a jde se domů.
Kapela navíc na svém bandzounu zveřejnila článek o desce, kde najdete vysvětlení každé písně z desky a věřte mi, že je to více než veselé počteníčko. Jinak je to „jen“ dobrý punk-rock. Tento styl je u nás velmi oblíbený a i konkurence je veliká, takže kapela zatím nemá moc velkou šanci na úspěch. Pokud ale kapela ještě pár let vydrží, vydá možná něco, co můj názor změní.