Ingliš bendy jsou moc fajn, podle mě je to ve světě alt-rocku a indie pomyslnej top, poslední dobou mi to ale celý příde na jedno brdo. Tempo slábne, tvrdost upadá, kytary mizej v záplavě synťáků a jiný přeparáděný elektroniky a celkově,veškerej náboj se vypařuje stejně rychle, jako bahnitá močůvka za čtyřicetistupňovýho vedra. Nuda, já vim, mě to ale neříkejte.
Jednoznačnej favorit na nejutahanější desku roku by rozhodně mělo vyhrát Skying od anglický bandičky The Horrors. Proč? No, když pominem fakt, že je to takovej ekvivalent našeho halí belí, koně v zelí. a že to celý působí ještě hypnotičtějš, než kraví pohled Farise Badwana na některý z jeho vystajlovanejch promofoteček, zůstane tu docela solidní hudební kostra, která je ale vzhledem k zmíněnejm zápornejm atributům v podstatě zbytečná. Je to podobný, jako koukat na porno ve filmu Slunce, seno, erotika. – záměr dobrej, ale dabing to totálně zabíjí. Nebejt tý otravný monotónosti, která člověka nutí si po prvnim poslechu tohohle alba vytrhnout sluchátka z uší, zmuchlat je jako ňáký lejstro a nakvašeně je zahodit do koše, kousky jako Dive in, Changing the rain. anebo I can see through you. by byly poměrně návyková záležitost, takhle je to ale jen dotěrná moucha, se kterou se nedá dělat nic jinýho, než jí sejmout plácačkou.
Pokud patříte mezi extrémně klidný povahy, který maj rády ukolébavky, možná se na vás usměje štěstí a něco kladnýho si z tohodle výtvoru odnesete. Vy ostatní (ve vlastním zájmu) pracky pryč !