Z obalu desky na nás míří zkrvavená pěst s boxerem, pod níž je název desky. To přímo nutí ke koupi. V bookletu jsou dále texty, fotky, poděkování. To vše pěkně graficky zpracované.
Na desce je celkem 9 tracků, které otevírá píseň Herci za kamerou. Zde kapela rozpoutá metalový nářez s melodickým refrénem. Je to však nic oproti songu druhému. Ten má název Soudný den a je věnován obětem ukrajinského psychopata, kanibala a vraha asi 50 lidí Andreje Čikatila a podobných zrůd. Tato tvrdá píseň končí výstřelem, před kterým následuje dotaz „Jak ti je Andreji?“. Píseň tedy končí stejně jako život zmiňovaného zvrhlíka, který byl v roce 1994 popraven střelou do hlavy.
Následuje oklipovaná (http://youtu.be/e9oFNz4ytyM) titulní píseň Přestaň mě srát. Asi se nedá nazvat jinak, než nekompromisní, protože píseň, kde zazní „Stojím ti v nohách, budeš žrát teď tuhle zem“ a podobné hlody ani nemůže působit jinak, než nekompromisně.
Následující písně už tak tvrdé a nekompromisní nejsou, ale nějaké to tempo a dravost tam pořád je.
Výsledný dojem nekaz ani akustická Čas nevrátím, protože hned za ní se skrývá další nářez. Nyní v podobě songu Černá a bílá, ve kterém nejspíš nechali všichni přítomní hlasivky. No a to vše zakončuje klidná Nebudu sám.
Je to vydařené album, i když není tak tvrdé, jak se tváří (jedna uživatelka Bandzounu kapelu dala někam mezi Arakain a Dymytry), ale přesto slibuje pořádnou porci tvrdé hudby.