Nevím, jestli má vůbec smysl skupinu Brutus jakkoli představovat. Ať už její příznivci nebo odpůrci řeknou cokoli, jedno je jisté – Brutus je zábavový fenomén, o čemž svědčí nejen doba fungování kapely (od roku 1966 pod názvem Mandragora, později byly kvůli zákazům používány ještě názvy Elektronic(k) a Kyklop), ale také stále naplněný cestovní plán, účast na jednotlivých zábavách nebo to, že někteří hudebníci ze současné sestavy působí v kapele od osmdesátých let minulého století. Brutus se, až na drobné výjimky, drží původního, mnohdy léty ověřeného materiálu (ukažte mi někoho, kdo alespoň jeden song nezná), jeho klasickou ukázku najdeme právě na albu Mám horečku.
První vydání vyšlo v roce 1992, vydání druhé je označeno letopočtem 2010, je remasterované a opatřené devíti bonusy. Až na těžko pochopitelný popěvek „Kečup kečup“ tvoří obsah alba základní osu kapelou dodnes hraného repertoiru, přičemž songy „Půjdeme spolu do nebe“, „Zase pivo“ nebo třeba „Indickej čaj“ uslyšíte snad na každé brutusácké zábavě. Vlastně je trochu diskutabilní, jestli má u podobných kapel vydávání desek smysl, málokdy totiž nahrávka zachytí atmosféru a živelnost koncertu. A přesně tohle podle mě platí pro Brutus – charakteristická směs bigbítu a rock and rollu na cédéčku nefunguje zdaleka tolik, jako na živo v pátek nebo v sobotu večer, ideálně za svitu hvězd a s kelímkem desítky v ruce. Stejně je to i se zmíněným masteringem – rozdíl oproti prvnímu vydání je patrný, zní to uhlazeněji, možná lépe, u mě ale ve srovnání vítězí první verze, která se živému podání blíží rozhodně víc. Bonusy (čtyři živé záznamy a pět demáčů) jsou pak jen dodatkem pro opravdu skalní příznivce nebo sběratele.
A závěr ? Kritiky Brutusu tahle ani žádná jiná z jejich desek o změně názoru nepřesvědčí. Pokud album „Mám horečku“ vlastníte, je koupě jenom kvůli remasterování a bonusům zbytečná. Pokud vám ale zrovna tahle řadovka Brutusu chybí, kupte – sice to není ono, ale za celkem rozumný peníz dostanete alespoň část zábavy s pravou bigbítovou kapelou do obýváku. A pak se samozřejmě držte hesla Co je brutální, to je brutální – přehrávejte nahlas.