První píseň je V skoro old school heavy metal, druhá the End of Doom jakbysmet. Kytarovými sóly, rychlostí a hlasem, ale nejde jen o heavy metal. Na Faustum, které poslouchám především za jízdy autem se střídá více vlivů z různých krajin. Někdy slyším speed metalové vyhrávky, jindy spíše thrashové věci. Rozhodně ale není ani jedna píseň o tom samém. Faustum nenudí ani chvíli a je to skupina jak na poslech doma tak i naživo. Především píseň Ritual mi utkvěla v paměti a to především refrénem. Fall into the Abyss má dokonalý riff hned za začátku, dohromady je to song, který je hodně hard. Masakr jménem De Sade už není heavy metal, ale sada tvrdých kombinací. Mad Dwarf opouští tvrdší skoro thrashové ražení a vrací se k rychlému heavy metalu. Dále již nebudu komentovat jednotlivé písně. Je to prostě velice podařené album od české kapely, která se drží zajetých kolejí tradičního metalu. Ze všech písní je každopádně nejlepší song Ritual, který je vytržen z konceptu celého alba. Album mám hodněkrát přehrané, ale chvílemi stejně nevěřím že je od začínající české kapely. Vše zní jako by autorem byla veteránská heavy grupa. Borci sází na léty prověřené a sází dobře.