Ještě půl hodiny před avizovaným začátkem koncert byla hala velmi sporadicky obsazena, nicméně zakrátko dorazili četná dychtivci lahodného kytarového zvuku Maestra Becka a tak na úvodní set předkapely již neostávalo mnoho míst v hale neobsazených.
Nutno poznamenat, že k akreditaci byl problém získat legální povolení k dokumentaci, tedy fotopas, takže nechtě riskovat zabavení aparátu (čehož jsem byl v témže prostoru svědkem na koncertu Petera Gabriela, kdy nekompromisně byly aparáty odebírány již při vstupním šacování, stejně jako během produkce), vyrazil jsem nevyzbrojen technikou a tudíž následně pro reportáž nedisponující vlastní obrazovou dokumentací.
Kapitola sama o sobě je poněkud nepochopitelný výběr předkapely, tedy kanadské písničkářky NEeMA, o níž promo materiál uváděl: „aktuální druhé album Watching You Think jí produkovali Pierre Marchand a Leonard Cohen, který mimoto, že vychválil zpěvaččin charismatický hlas a styl, namaloval její portrét na obal desky.“ Pravdou je, že její vystoupení nikoho zjevně nenadchlo, spíš než o písničkářství se jednalo o unylé, utahané a naprosto zbytečné country, takže kdyby byl nasazen některý z bájných Nedvědů, rozpoutal by větší smršť na pódiu, než tato, jinak snad leda než zmínění bardi českého lidofolku pohlednější děva. Jakožto mírně kultivovaný posluchač byl jsem prost výkřiků typu: „Jdi do prdele, krávo! Kdo je na tebe zvědavej!“, které zněly halou, jen jsem se jako mnozí zdržel zdvořilostního potlesku (krom toho k vyjevení sympatií ke zručnému kytaristovi bandu). Tímto cca 35 minut dlouhým intrem vystoupení očekávaného Jeffa Becka začalo v 21 hod., čili nastal zcela zbytečně hodinový posun, nemilý mnohým návštěvníkům, dorazivším ze vzdálených krajů naší vlasti – vesměs, dle očekávání, z řad muzikantů, potkával jsem známé z Karlových Varů, Českých Budějovic apod., v řadách posluchačů pochopitelně nechyběl Radim Hladík, Luboš Andršt, Michal Prokop, Michal Pavlíček a mnozí jiní.
Repertoár programu pochopitelně krom vybraných skladeb z posledního alba Emotion & Commotion i průřez dlouholetou diskografií, kdy vždy byly často zastoupeny skvělé předělávky známých songů, jako např. standart Muddy Waterse „Rollin´ and Tumblin“, Henrixovo „Little Wing“ (zde si zazpíval bubeník Narada Michael Walden, přes svojí jazzovou minulost hrající s Beckem nečekaně razantně a rovně), „People Get Ready“ od Curtise Mayfielda, Ozzovskou (tedy jako čaroděj) muzikálovku !Over the Rainbow“, závěrečnou skladbu beatlesovského alba Sgt. Pepper´s „A Day in The Life“ nebo klasiku, jako úpravu Benjamina Brittena „Corpus Christi Carol“ či finální „Nessun Dorma“ Giacoma Pucciniho. Krom zmíněného Waldena Becka vydatně doprovázela též místy zpívající baskytaristka Rhonda Smith (v baladách se chápající elektrického kontrabasu) a jazzově cítící klávesák Jason Rebello, přes vocoder rovněž podvakráte přispívající svým hlasem. Dramaturgicky dobře vystavěný program, kde se střídaly klidnější polohy s dravým nářezem, bezesporu nadchnul veškeré posluchače, výkony muzikantů splnily očekávání a tak lze konstatovat, že to byl nezapomenutelný večer a asi i nejlepší koncert letošní nadílky.
Díky současné technice již není problém na mobily nahrát kvalitní video, je možno na YouTube dohledat prakticky celý pražský koncert, něco tedy rovnou na připomenutí nebo naopak seznámení zde:
