Greymon – rozhovor s Lucií Čmolíkovou

Lucko, jak se to stane, že se holka z Plzně stane součástí kapely, která kdysi vznikla někde v zapadlé venkovské knajpě? Je to úplně jednoduché, Jirko. Stačí, aby se holka z Plzně potkala ve škole s jedním klukem z Lednice, měli společné dva předměty – sólový zpěv a sbor – a plnou hlavu nápadů a ideálů, které se vzájemně doplňovaly. Pak už se jen dohodl termín první zkoušky, o týden později se k nám připojil klávesák Víťa a kapela ve zbrusu novém složení mohla odstartovat.
Je to úplně jednoduché, Jirko. Stačí, aby se holka z Plzně potkala ve škole s jedním klukem z Lednice, měli společné dva předměty – sólový zpěv a sbor – a plnou hlavu nápadů a ideálů, které se vzájemně doplňovaly. Pak už se jen dohodl termín první zkoušky, o týden později se k nám připojil klávesák Víťa a kapela ve zbrusu novém složení mohla odstartovat.

Určitě si nemůžu odpustit otázku, jak se v kapele cítíš osamocena mezi samými chlapy?
Není to vůbec nepříjemné. Kluci si mě jako jedinou „babu“ v kapele hýčkají a téměř na rukou nosí :). Když pominu občasné hlášky na mou osobu, které by slabší povahy asi těžko unesly, tak je spolupráce s nimi naprosto perfektní. Spousta skupin zastává názor, že ženská v kapele nedělá dobrotu. V našem případě si troufám říct, že tomu tak není, i když musím sebekriticky přiznat, že to se mnou taky leckdy nemají lehké.

Jestli se nemýlím, tak jsi zažila přerod syrové rockové skupiny v melodicky metalovou kapelu evropského střihu. Můžeš ten vývoj trochu popsat?
To je tak, když se sejdou různí lidé s různými názory. Na počátku je nějaký polotovar, s nímž si každý po svém vyhraje, až z toho vznikne něco, co by se posléze dalo i zveřejnit. Pak už jen stačí celý výtvor dovést k dokonalosti. Jednoduše se nám nechtělo stagnovat v jednom zaškatulkovatelném stylu a rozhodli jsme se experimentovat. Výsledek našeho snažení můžou posoudit všichni, kdo slyšeli Ďáblovu nevěstu.

Do současné podoby se Greymon vyvinul v roce 2007. Když se podívám na sestavu, tvoří ji dost výrazné osobnosti. Dlouholetý tahoun Tomáš Pícl, bývalý kapelník úspěšného Meclony Bandu Ladislav Soutner nebo skladatel a výborný klávesista Víťa Kraus. V jejich stínu nezůstáváš ani Ty s bubeníkem Karlem. Je těžké udržet taková ega pohromadě a nerozpadnout se?
Je to sice poměrně obtížné, ale nikoli nezábavné. Asi nejvíc úsměvná je tvorba nových písní. Víťa něco složí, Tomáš to otextuje, já zkritizuju a Láďa s Karlem se u toho výborně baví :). Nakonec se celé dílo od základu překope ke spokojenosti všech členů a může se vesele pokračovat. Pro mě je například hodně důležité, že jsme schopni dohodnout se na kompromisu (ať už po větších či menších hádkách 🙂 ) a dokážeme se domluvit.

Pojďme teď k Tvému zpěvu. Greymon má velké žánrové rozpětí od hardrocku přes symhony metal až po prvky připomínající filmovou hudbu. V jaké poloze se cítíš nejlépe Ty? Co vlastně posloucháš nejvíc za hudbu?
Teď použiju Tomášovu oblíbenou větu: „Skladby se snažíme psát Lucce přímo na tělo.“ Nezapírám, že u jistých textů mi dělá velké problémy nepřekousnout si jazyk, jiné písně láskyplně nazývám atentátem na vlastní hlasivky, a když se Kájovi podaří nasadit zběsilé tempo, kolikrát zpívám celou skladbu na jeden nádech :). Každopádně mě naše muzika hodně baví a mé šestileté působení v téhle skupině je toho jasným důkazem. Co se týče hudby, která se mi líbí, tak to je různé. Řídím se většinou podle toho, jakou mám náladu. Nechci nijak konkretizovat, poslouchám jednoduše to, co se poslouchat dá.

Další výraznou složkou Greymonu jsou texty, jejichž výklad je i po přečtení dost obtížný. Jak velká důležitost je v Greymonu přikládána právě textové složce? Připadá mi, že nějakými aktuálními problémy se v nich rozhodně nehodláte zabývat.
Jestliže je výklad obtížný i po přečtení, tak si to pak zkus zazpívat :). Ne, dělám si srandu. Naše texty i přes jejich složitost obdivuji a smekám před Tomášem a Víťou, kteří jsou hlavními tvůrci. Po mírné kritice fanoušků, že nemáme jediný text, kde by se neobjevila aspoň jedna mrtvola, jsme opustili hřbitovy a zabrousili do středověku, což mně osobně velice vyhovuje. A co se týče aktuálních problémů, tak opravdu budu radši zpívat o králi Artušovi, než třeba o současné politické situaci.

Na nové CD se čekalo celých dlouhých 7 let. I když po jeho poslechu musím říct, že se čekání vyplatilo, přesto se musím zeptat, proč to tak trvalo?Bude čekání na další nahrávku taky tak dlouhé?
Vzniku Ďáblovy nevěsty předcházela celá řada zapeklitých situací a komplikací, které bylo potřeba nejprve vyřešit, jako například pořádné sehrání kapely. V jistém období se v ní totiž střídali členové jak na běžícím pásu. Další překážkou byl správný výběr písní, kterými bychom se mohli pochlubit. Takovou zkouškou bylo naše live CD „Probouzí se čas“, které se natáčelo během jediného víkendu v kaznějovském kině. Na několika skladbách jsme se shodli, že zazní i na novém albu a zbytek doplnili novinkami. Díky pracovní vytíženosti všech členů jsme se bohužel nemohli zavřít do studia a zmáknout vše najednou, tudíž se nahrávalo na etapy. Do toho se ještě připletly zdravotní problémy, takže samotné natáčení zabralo zhruba rok. Slibuji, že na další desku nebudou muset fanoušci čekat tak dlouho. Už teď pracujeme na nových věcech, takže se máte na co těšit.

Jaké jsou další ambice Greymonu? Kde bys vaši kapelu ráda viděla za pár let?
Tak to ti řeknu naprosto přesně – na obrovském pódiu před vyprodaným stadionem :). Určitě jako každá kapela bychom to chtěli někam dotáhnout, ale v dnešní době je hodně obtížné se v muzikantském světě prosadit. Každopádně už za sebou máme pár vystoupení, kterými se lze pyšnit, takže bych naši budoucnost vůbec neviděla černě.

Nemůžu si nevšimnout ani Tvé výrazné image, která mi silně připomíná Lucii Bílou v jejím nejmetalovějším období. Když se podívám na fotky kapely, zdá se, že ostatní už na metalovou image většinou rezignovali. Rozhodla ses vzít tohle břemeno na sebe?
Neřekla bych, že rezignovali, jen to asi tak moc neprožívají. Pro mě to žádná vyložená oběť není, černá je moje nejoblíbenější barva, navíc opticky zeštíhluje :), takže se tohoto břemene velice ráda ujímám. Snažíme se samozřejmě v rámci možností vizáž celé kapely sjednotit do tmavé barvy, jenže když se Víťa dostaví na koncert v tričku s vyobrazenou hlavou prasete v životní velikosti s komentářem, že jiné černé tričko opravdu doma nemá, dostává metalová image dost zabrat.

Na závěr nám ještě řekni, na co se můžeme u Greymonu těšit v brzké době.
Vzhledem k tomu, že se blíží léto, tak určitě na spoustu open air koncertů, festiválků a podobných akcí, na kterých všechny naše příznivce moc rádi uvidíme. A co se týče hudební tvorby, tak samozřejmě na nové písně, které už jsou ve stadiu dokončování, zbývá jen pár kosmetických úprav a předvedeme vám je v plné kráse. Stačí jen sledovat naše stránky www.greymon.wz.cz nebo si nás najít na Bandzone a určitě se někde potkáme.

Foto: Jaja Žalman

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *