Čímž byl Romanovi objasněn význam pojmu „ipsant“, kterýmžto se členové PDE hojně titulují (byť věkově zralí, mnohé praktiky provozují jak zamlada – pakliže při tom neusnou).
Předskakující kapela, kde aktivně působí Dragounův dvorní textař Milan Princ, nastoupila přesně v avizovaných 20:30, v docela stresujícím tlaku – jak stran nedostatku času na potřebnou zvukovou zkoušku vzájemné slyšitelnosti, tak díky nejistotám, zda půvabná zpěvačka Blanka dorazí zavčasu, jsouc zaseknutá cestou z Olomouce ještě nedlouho předtím kdesi v zácpě za Prahou, čehož se jí naštěstí hrdinsky na vskutku poslední chvíli podařilo.
Milan pozdravil i na koncert z Prahy dorazivšího Martina Vokroje, persónu zásadně spjatou s historií a tvorbou Primátorů. Celý úvodní blok byl provázen velkoplošnou projekcí, do níž monumentálně vstupoval stín lysé lebi baskytaristy Jardy Lískovce, který si pro tento večer nachystal snad nevědomě čerstvým nekompromisním vyholením (hlavy, genitály nebyly patrny) image hybrida Vladimíra Iljiče a Tomáše Garriqua, či Vašuto-Levinova dvojníka. Z bohaté tvorby PD kapela vybrala skladby: Tvůj smích, tvůj pláč – Zvony – Je mi tě líto – Nevěřím – Bílá křídla – Jablka a Město spí. Za bicími usedl Dan Hubáček (Led Zeppelin Revival, Tunell, Bratři Karamazovi, Ivan Hajniš & Southern Crazy Men…), zlanařený mojí maličkostí, tedy kytaristou Petrem Hejnou (2 Generations, TransEuropean sExpress, Ivan Hajniš & Southern Crazy Men), nejmladší člen (před Blankou Hrdinovou), další lepá děva Samuela Troblová, hutnila zvuk bandu plochami kláves. O improvizační instrumentální party se staral především programově tandem kytara – bicí, takže došlo i na spojující pasáže, kde byl prostor pro zvuky kostelních varhan či Hammondů z kytarového syntezátoru, stejně jako pro četná ryze kytarová sóla i vsuvky bicích v duchu dávného rockového ducha přelomu 60. a 70. let, což mohlo být pamětníkům či zaseknutcům v soundu 80. let poněkud vzdálené.
Následné vystoupení Romana Dragouna (zpěvák, hráč na klávesové nástroje a skladatel snad netřeba specifikovat), s podporou kapely R.D. & His Angels, splnilo pochopitelně veškerá očekávání. Partu tvoří skvělá rytmika – baskytarista Filip Benešovský a Ondra Pomajzl za bicími, dvojčlenná dechová sekce – altsaxofonista Radek Kašpar a Miroslav Barabáš na trubku a perkuse, kytarista Miloš Švec a pochopitelně Roman za mikrofonem a třemi klaviaturami. Zazněly skladby jak z nesčetné Romanovy sólové tvorby, tak písničky psané pro Futurum nebo Progres 2. Roman, písecký rodák, dovede na koncerty přitáhnout i v dnešní době plošného nezájmu o kvalitní muziku, vždy dostatek posluchačů, tentokrát navíc očekávajících podporu uvedeného excelentního bandu (povětšinou zde hraje klubový program s dalším domorodcem Mírou Barabášem). Silné (jak hudebně, tak textařsky) skladby v Romanově čistém přednesu, byly skutečnou lahůdkou pro milovníky netancovačkového rocku a pochopitelně si publikum vyžádalo od nadupané kapely i finální přídavky.
foto a videa zde http://www.transfernet1.wz.cz/pde.htm
