Na obalu alba je černobílá fotografie zpěváka Ondřeje Novotného „v akci“ a součástí bookletu jsou sam ozřejmě texty, nějaké to info o CD a na pozadí toho všeho jsou černobílé fotky z koncertu.
Na desce je 12 songů a většina z nich se točí kolem jediného – kolem chlastu. A to už od první písně, která pojednává o štamgastech hospody Sluníčko, nese název Dlouhý roky ve sluníčku a obsahuje slohan „V těchto místech padl za chlast. V těchto místech padl za chlast“. Ale píseň, která opravdu musí každého zaujmout je track s názvem Ticho léčí. Jedná se o rychlou, vtipnou píseň o hluku, decibelech a jejich následcích. Píseň je navíc opepřená trubkou, která dává songu říz a hudebně jí přibližuje k další české legendě-ke skupině Už jsme doma.
Další trefa do černého je protestsong Nebát se a pohrdat, ve kterém jsou opravdu geniální hlášky a spolu s písní Ticho léčí a Bože, to je zase keců, jí považuji za vrchol alba. Bože, to je zase keců se hodně liší od ostatních písní na desce. Textově moc ne, ale hudebně. Hraje zde totiž jen banjo a basa a výsledkem je píseň, kterou si lehce zazpíváte, až vás bude žena zase za něco kritizovat.
Takovou oddychovkou je pak píseň Kozy a vopice o dvou zvířátkách ze ZOO. Nebo že by to byla další opilecká píseň?
Konečný ortel: 12 punkrockových songů s vtipnými texty a saxofonem, ke kterému se na dvě písně připojí i trubka.