Navíc problémy zkraje stojí za zmínku – když pominu ty zdravotní mladší poloviny 2G, spojené s předchozí návštěvou 50 km vzdálené nemocnice, kde nonstop ambulance v nemocnici není schopna poskytnout léky krom těch virtuálních na receptu („Děkujeme, odejděte!“), po zcela nezábavné zjištění, že zplna nástroji naložené auto před cestou na dobrých 200 km vzdálené místo „kšeftu“ pojednou odmítá (diagnostikováno počítačem trvale) hnouti se z místa.
Takže kamarád Jarda Lískovec dorazil narychlo s vlastním (přesněji od potomka půjčeným – aby ne, když mu ho koupil – autem, i když jeho vozový park čítá co zatím vím cca 12 vozidel – nicméně Ferrari ani Rols Royce nejsou to optimální na převoz bandu, stejně jako velké obytné „krávy“, i když jistý efekt, mnohým jinak nepodložené ventilace hvězdných manýrů, by to přineslo), a na cestu rovnou nabral další píseckou osobnost, tedy básníka Milana Prince (m.j. dvorní textař Romana Dragouna), takže spolu se mnou vyrazila tímto tříčlenná většina právě se rodícího nového projektu Primátor Dittrich Experience.
Do Pardubic jsme nakonec po divoké jízdě i přes velký skluz dorazili zavčasu, a osobně se tak seznámili se členy místní mladé kapely (průměrný věk 20 let) Postres, na jejíž pozvání jsme dorazili na společný koncert. Mladí a místy adekvátně neklidní odehráli svůj set: Tvý druhý Já / Hloupý cit / Neboj se ničeho / Loser / Posters on the wall / Teď už smíš / Schizofrenia / Podléhám demenci / Bludnej Holanďan, a my zpola staří a místy ještě plně divočejší jsme svorně konstatovali, že jejich snaha je rockovému bohu libá v nicotě dnešní hudebně sračkoidní doby. Pochopitelně ne veškeré instrumentální výkony byly bez chyb, ale hoši jsou jednak příjemné lidé (basák Petr Zeman coby občasný záskokář) a pak i se vkusem pro to, jako cestou se v dalším rozvoji ubírat, i mají dost času a evidentně chutě na sobě dál pracovat. O pomyslné frontmanství se dělil zpěvák, klávesák a hlavní autor Filip Drábek se saxofonovými party vlasorozevlátého Matěje Pešty. Jen tak dál, chlapi!
video Postres
http://www.youtube.com/watch?v=5sft-CEw6pI
http://www.youtube.com/watch?v=M33Mbwe7xEw
http://www.youtube.com/watch?v=2OooqJGByCo
Po kratinké přestávce mládež vystřídal zpola seniorský band 2 Generations s taktéž ryze původním repertoárem povětšinou z let sedmdesátých (Pryč ze světa lží, Píseň z korun stromů, Spící démoni, Pražský chodec, Bloudící sám v sobě, Magická luna, Zimní víla, Mráz, Půlnoční vlak, Railroad blues) a nezbylo než konstatovat a veřejně poděkovat zvukaři Karlovi za vskutku vynikající zvuk na pódiu a tím i logicky tušený tomu adekvátní v sále. Vzhledem ke skluzu začátku celého koncertu 2 Generations připravený repertoár (cca 90 minut z celkového takřka 4 hodinového materiálu) mírně dobrovolně pokrátili. Na dvě skladby – Pražský chodec a Půlnoční vlak, byl přizván zahostovat si i Matěj Pešta. Milé bylo následné konstatování muzikanta Jardy L. (Primátor Dittrich, Quasiband aj.): „Z vás jde tolik energie, že byste na tom pódiu mohli jen stát…“
Závěrečný blok výhradně revivalové party Battle jsem nedal jednak z důvodu potřeby rychlého návratu nuceně (a i dobrovolně – díky Jardo) nasazeného dopravce (a též neplánovaného fotografa), nicméně bez stopy lítosti trochu popravdě nechápaje zlozvyk mnohých kapel nezajímat se o ostatní produkci na společných koncertech – možná ale v jejich mladických tělech, umně vyhraných prstech a poeticky širých duších putují reinkarnace Jima Morrisona nebo Syda Baretta, takže nemají potřebu vyslechnout a poznat jakési ostatní šmrdlálisty (ať již stejné zobáky, tak páprdy) na společném večeru. Více pokory a slušnosti, hoši, mohu-li radit k člověčenství, co se muziky týče nemohu soudit, leč z obecně platné praxe tuším, že ruku v ruce to se zjevnou sebestředností kráčí.