Vystupuje buď s kapelou The Skasters nebo The Secret Meeting. Podle mého názoru patří k absolutní ska špičce. A proč, když je kolem spousty kapel hrajících tento „módní“styl? Nahrávky a hlavně koncerty se vyznačují rychlým energickým ska tempem a naprosto dokonalou pekelně živou show.
A jaká dvanáctiskladbová deska tedy je? Od The Day I Met Muhammad Ali po What It Feels Like se na vás bude valit ska šmrncnuté punkem té nejvyšší evropské kvality. Zatímco u některých kapel mám problém se „ska kolovrátkem“ na jedno brdo , tak u Marka to rozhodně nehrozí. Na desce je stylových odboček dost. Tu Mark hodí nějaký zajímavý sampl, tu reggae vypalovačku s vtipným textem – Cybergirl a další dva songy řádně šmrncnuté spíše pomalejším reggae Jump That Gate a What It Feels Like. Dočkáme se i jakéhosi power-pop/new wave/ska songu Watch The Clock. Opravdovým překvapením je pro mě Rotten To The Core – zajímavý rockabilly song spíše ve stylu Briana Setzera, ovšem s nezaměnitelným Markovým zpěvem. Song EU je zase jakýmsi punkovým odbočením ala Ramones. Z těchto stylových odboček u mě vítězí rozhodně Rotten To The Core. Z čistokrevných ska songů je jednoznačně nejlepší Punch.
Resumé? Se svým novým albem Mark rozhodně nezklamal, je stylově barevné a to vítám. Další zářez na pažbě této legendy. Mé nejoblíbenější album Ska Pig ovšem nepřekonal.