Tchoři však mezi jednotlivými styly nádherně proplouvají a změny stylů nejsou křečovité. Již od počátku hraní (1993) hraje skupina svůj originální a nefalšovaný „folkpunkhardrock na bázi metalu s cílem totálního chaosu a destrukce“, jak svůj styl sama nazývá. Po několikátém poslechu mohu říct, že Tchoři se svým albem „To nejsmradlavější z nás“, které vyšlo v roce 2009, mohou potěšit a pobavit mnohé rockově naladěné posluchače, Tchoři jsou skutečně originální ve svých humorných textech, ale nic víc v tom nehledejte. No, bez předčasného lamentování se raději podívejme na zoubek samotnému albu.
Na první dojem mě velmi pobavil vtipný přebal alba, který nese karikatury všech hráčů (a hráčky) v kapele, na zadní straně obalu můžete vidět Káju Gota nebo Usámu, hezky karikaturami znetvořené. Za pozornost stojí určitě samotné atypické řazení jednotlivých songů, řazení je zvoleno podle abecedy. No tedy, tohle vidím poprvé! Hudba je instrumentálně dost kvalitní, avšak ve většině písní se nachází tuctové kytarové riffy a melodie, nic, co by mělo posluchače natolik zaujmout, aby si danou skladbu zapamatovali. Na cd naleznete celkem 21 skladeb, na mě byla placka příliš dlouhá a u několika posledních válů jsem se dokonce velmi nudil. Ne že by byly poslední skladby špatné, ale bylo to už moc na dlouho a stále pořád dokola. Kromě textově „zajímavých“ a humorných songů, jako jsou např. Kočkopes nebo Anarcismus, naleznete na albu i covery, jako jsou Víla či Comanchero.
Obecně by se nedalo říci, že by byla deska nějak špatná, nenabídne však nic, co by mě mohlo natolik zaujmout k opětovnému poslechnutí. Pro vás, kteří máte rádi trošku alternativní bigbít, můžou být Tchoři tím pravým ořechovým. Mimochodem, měl jsem možnost je vidět na jednom festivalu, Tchoři jsou skutečně velmi energickou a zábavnou kapelou, která na koncertu vydala pro mne mnohem lepší výkon než na albu.