Na DVD se vešlo celkem 29 skladeb, včetně medley skládajícího se z největších hitů Alešovy sólové kariéry, a to je celkem slušná nálož. Ke zvuku nemám žádné výhrady, rozhodně se mezi živáky, obzvláště těmi českými, jedná v tomto směru o počin vysoce nadprůměrný. Bubny mají opravdové koule, kytary jsou zřetelné, přitom nepostrádají hutnost a tvrdost, nijak potlačeny nejsou ani klávesy a sbory. I méně nápadné vyhrávky jsou zde zřetelně slyšet, takže i hledači detailů týkajících se hlavně klávesových ploch si přijdou na své. Překvapující je i Alešova pěvecká forma. Tradiční stoprocentní opření se do výrazu, přitom vše zcela zřetelné, kde se při takovém zápřahu narazí na limity, tam pomůže klávesista Zdeněk Vlč se sboristkami. Obavy, že to pěvecky nebude ono, se ukázaly jako absolutně neopodstatněné, celý koncert se poslouchá velmi příjemně. Přidáme-li k dobru i výborný střih a režii provedenou s citem pro atmosféru akce, objeví se na vašich obrazovkách přesně takový záznam koncertu, jaký jste si přáli.
Všechno podstatné bylo vlastně řečeno už ve výše zmiňovaném reportu. Začíná se celkem zostra a Metalománie, Archanděl a další songy vás směle navnadí na další chod. I pro leckoho ohraný cajdák Barák na odstřel dostává živým provedením nový rozměr. Lahůdkou je výborně zpracované medley skládající se z největších hitů, které Aleš Brichta na sólové dráze nazpíval. V další části přichází čas pro ZEMĚTŘESENÍ, kde Miloš Dodo Doležal dokazuje po prvních hrábnutích do strun, kdo je tady PAN kytarista. Na zjištění, že někdo to v pazourách prostě má, stačí leckdy pár vteřin. Především díky jeho hře si kousky Indián, Kartágo a Nám se líbí vychutnáte plnými doušky. Jiná situace nastává u HATTRICKu, který vás přenese na tancovačku se vším, co k tomu patří, což nechápejte úplně jako kompliment. Poslední část opět obstará AB BAND, tentokrát už s Klaudiem Kryšpínem za bicí soupravou. Na pódiu se střídají hosté Robin Davídek, Kamil Střihavka, Marek Podskalský a Petr Janda. Tedy člověk jen zalituje, že nepřišel avizovaný Karel Gott zazpívat Šeherezád, protože to by mohlo být opravdu hodně zajímavé. Závěrečná Půl století se vzhledem k oslavovanému věku přímo nabízela a souznění oslavence s publikem vrcholí akusticky provedenou Pasážovou revoltou od Karla Kryla.
Alešovi Brichtovi se povedlo vydat DVD, které svou profesionalitou o několik tříd převyšuje drtivou většinu toho, co se z české scény na těchto nosičích doposud vyskytlo. Kromě zmiňovaného zdařilého zvukového i obrazového provedení tomu dodává punc forma hlavního protagonisty, který má za zády sehranou a šlapající kapelu, ze které tryská energie na všechny strany. Toto dílo se bezpochyby nezavděčí Brichtovým odpůrcům, ale bezpochyby jej mohu s klidným svědomím doporučit všem jeho fanouškům, protože takhle vyvedená oslava padesátin se jen tak někomu nepodaří.