Už při přečtení jména Mark Jansen si vybavím symfonickou a filmovou hudbu s tvrdými kytarovými riffy, propracovanými klávesy a orchestrem a ohromujícím zpěvem Simone Simons. V poslední době došlo v kapele k několika personálním změnám a na post kytaristy se dostal kytarista z death metalové kapely God Dethroned – Isaac Delhaye.
Změna pro kapelu to byla určitě velká. Na novém albu se objevily kytarové sóla, hodně písniček začíná průraznými kytarovými riffy a celkově kapela od poslední desky přitvrdila.
Mladá Simone Simons ukázala, že ve zpěvu je pořád co zdokonalovat a její hlas a zpěvové linky tvoří velkou část nového alba. Když si vzpomenu na první album, kde jí bylo teprve 18 a jakým způsobem se za 6 let v kapele dokázala zdokonalit, tak musím smeknout klobouk.
Ale teď už přejděme k nové desce. Jak už klasicky texty se zabývají z části náboženstvím, ale hlavně ve smyslu spojení vědy a boha. Dle Marka byla hlavní inspirací alba kvantová fyzika. Celým albem se linou až trashové riffy, které spolu s orchestrem a chorály dávají celé desce její epický nádech.
Na úvod nám zazní orchestrální intro Samadhi s chorálem, které se plynule přesune do Resign to Surrender, což je navázání na „soubor“ A New Age Dawn, který se s Epicou line od starších desek. V songu si můžeme vychutnat tvrdé kytary s Markovým growlem, ale i jemný Simonin zpěv.
Další písničkou je Unleashed, ke které byl i mimo jiné natočený videoklip a vydaný singl. Celá písnička se nese v zajímavém duchu. Začíná chorálem, který se mění v kytarové riffy s klávesovými vsuvky a skončí u jemného Simoniného zpěvu. Celým songem se line příjemná melodie orchestru, kláves, zpěvu a občasného sborového gregoriánského chorálu.
Při poslechu se dostaneme k aktuální situací mučedníku ve svobodném světě – Martyr Of Te Free Word. Zde vynikají hlavně sborové zpěvy prolinuté s Markovým pronikavým growlem a hlavně na sebe nedají zapomenout kytary se silnými trashovými vlivy.
Dalších pár písniček přeskočím, i když by za zmínku stály (Kingdom Of Heaven, Burn To A Cinder) a zastavím se až u White Waters. Krásná balada, kde Simone se zpěvem vypomáhá Tony Kakko z kapely Sonata Arctica. Krásně se navzájem doplňují a celé písní dávají mírný melancholický, ale zároveň i radostný nádech.
Teď už nás čeká jen poslední skladba, pří které si nakreslíme svůj vesmír – Design Your Universe. V úvodu nás okouzlí akustické kytary s jemnými melodiemi flétny a postupně celého orchestru, které se postupně linou začátkem, až se dostanou do střetu s tvrdými kytarovými riffy. V celé písničce dostane prostor Mark na svůj growl, Simone na svůj mezzo-soprán a i celý sbor s orchestrem.
Celkově musím album hodnotit velice pozitivně. Je vidět, že kapela udělala za dobu svojí existence velký pokrok a došlo i ke změně stylu. Ale i přes to vše je to stále Epica, pořád ve svém stylu originální kapela, která dle mého názoru v dnešní době v symfonicko-metalové hudbě nemá konkurenci. Hodné se těším na setkání s celou kapelou na Master sof Rock 2010 a doufám, že překvapení, které mi Mark slíbil před rokem při posledním rozhovoru, dorazí s nimi.