Vydavatel, v pořadí již desátého řadového alba kapely, vyšel muzikantům vstříc, díky čemuž jsme měli možnost novotinu spatřit na pultech obchodů již 30.dubna 2009, o měsíc dříve než byl původní plánovaný termín. Čtyřleté čekání nejen skalních gotíků, je tedy odčiněno.
Dogma začíná stylovým, temným úvodem, jak se na gotiku sluší a patří a pomalým krokem nás tak doprovodí až do kabaretu Voltaire, první to písně letošní novinky.
Následující peckou se přesunujeme již za divokou černou tmu do podzemních katakomb. Dalším na pořadí je Hypnotizér zahalený do tklivé melodie varhan, vedených ručkama půvabné klávesistky Jany Havlové. Až kosmickým začátkem začíná pátá píseň alba, Černé slzy. Pokud jste vydrželi bedlivě naslouchat až do této chvíle, míním, že si Vás třinácté století čímsi získalo. Nemalou vinu na tom dle mého mínění má autor všech skladeb, zejména pak textů, renesanční postava a vůdčí osobnost soudobé formace, Petr Štěpán. Pokud se CD teprve chystáte zakoupit, s chutí do toho. Doporučuji Vám však zároveň v nejbližší možné době navštívit také jejich živé vystoupení, které slibuje takřka pokaždé jedinečný zážitek. Ale zpět k albu. Posuneme-li se přes La Feme Fatale, Měsíc lovce a Prokletí domu slunečnice, dostaneme se k devítce na desce a tím je úvodní píseň Dogma, po které je celé album pojmenováno. Zde je opět kladen hlavní důraz na slova Petra Štěpána, pomalované dějovou hudbou, což dohromady umocňuje napětí celého příběhu. Jubilejním číslem deset a varhanovým Martýriem je pak celé album zakončeno. Sečteno podtrženo, intro, osm songů plus outro a veliký aplaus za velice povedenou desku, goticko rockové stálice XIII. Století.