Pražský koncert byl první „nefestivalou“ zastávkou toho turné v Evropě, takže nad hlavami fanoušků se vznášely myšlenky, jak Trent Reznor pojme rozloučení s „nefestivalovým“ publikem, a zdali se mu a jeho doprovodné kapele, která se jako jíž tradičně obměnila, podaří překonat excelentní vystoupení z léta roku 2007, kdy přijeli představit album Year Zero. I tentokrát NIN do České republiky přivezly nové skladby, ať už z čistě instrumentálního alba Ghost nebo poslední novinky The Slip. Kapela se tentokrát představila ve složení Justin Meldal-Johnsen, Ilan Rubin, Robin Finck a samozřejmě Trent Reznor. Jak již jsem zmínil dějištěm tohoto, pro mnohé fanoušky koncertu roku, se stala O2 Arena, která trápila nejednoho fanouška NIN pro své „neosobní“ prostředí. Osobně mohu říct, že při prvních krocích po ploše haly, mne tato výtka organizátorům od některých fanoušků vůbec netrápila. Ať už co se týče zvuku nebo „vzduchu“ v hale nemůžu najít jedinou chybu, i když na zvuk NIN má největší podíl jejich zvukař, který je mistrem ve svém oboru. Předskokana si Trent zvolil v podobě Alec Empira z Atari Teenage Riot, kteří, jsou legendami svého žánru. Narozdíl od většiny ostatních velkých zahraničních jmen šlo všechno přesně podle časového rozpisu. Jako první se tedy chopil mikrofonu Alec Empire, který neponechal nic náhodě a od prvního okamžiku sázel jeden beat za druhým , o které se převážně starala jeho kolegyně za samplarem. Někteří fanoušci se „chytali“ hned od úvodu a uvítali volbu předskokana, ale jiní jen nevěřícně kroutili hlavami co se vlastně Alec Empire snaží sdělit. Po zhruba půl hodinovém setu, který zakončili písní Revolution Action od již zmíněných Atari Teenage Riot, se dvojce stejně nenápadně jak přišla také vytratila. Volného místa se ihned chopil tým NIN a začalo závěrečné chystání pódia pro hlavní hvězdy večera. Pár minut po deváté hodině se začaly valit oblaka dýmu a všem bylo jasné, že nastal čas pro, na nějakou dobu, poslední koncert NIN na území ČR. Za bouřlivého potlesku a tradičního „tikání“ odstartovali NIN skladbou Somewhat Damaged večer plný energie a skvělé atmosféry, kterou každý vychutnával, jak nejvíc to bylo možné, s vědomím, že má možná poslední šanci. Následoval hit Terrible Lie, ve kterém (úmyslně nebo neúmyslně, to ví jen Trent) Reznor vzal útokem bicí soupravu, a tím dal zavzpomínat na staré časy a přidělal vrásky technikům, kteří pohotově reagovali. Ač by se mohlo na první pohled zdát, že pódiová show byla na pohled daleko skromnější než před dvěma roky, tak zde platí ono pověstné, že někdy méně znamená více. Soustava světel přímo hypnotizovala diváky a s každým dalším světelným efektem přiváděla fanoušky do transu. Kapela vhodně prolínala rychlejší songy s pomalými, přičemž neopomněla klasiky March Of The Pigs, Piggy,Burn a Wish. Vrchol koncertu přišel s klasikou Hurt, kterou, jako vždy, odzpívala celá hala. Tento moment nemohl nechat chladným žádného diváka. Následovala po vzoru DVD Beside you in time klasická dvojce skladeb The Hand That Feeds a Head Like A Hole. Mnoho lidí by asi bylo spokojeno s touto závěrečnou skladbou na závěr jako vyvrcholení večera, ale Trent a spol. ukázali, že si českého publika cení a přidali závěrečný trojblok skladeb Echoplex, skvělý cover Dead Souls od legendy Joy Division a na závěr In This Twilight, která fantasticky gradovala k postupnému loučení kapely. Jako poslední se s českým publikem rozloučil Trent Reznor, který poděkoval a příznačně zmizel ve tmě. „Poslední“ vystoupení NIN v ČR hodnotím velmi pozitivně. Celá kapela předvedla perfektní výkon, což nebylo snadné, jelikož každý měl na starosti spoustu dalších nástrojů, které umožnily muzikantům předvést jejich instrumentální dovednosti. Nezbývat než doufat, že Reznor na hudbu úplně nezanevře a v budoucích letech nás opět poctí svou návštěvou, ať už v podobě NIN nebo jiného projektu.