Velikým plusem je perfektní práce instrumentů (čili instrumentalistů), obzvláště při kytarových sólech si říkám, že by měly trvat ještě déle, protože je radost tohle poslouchat. Díky bohatému využití kláves místy kapela připomene italské drtiče Sadist (i když do nich má Mandoria ještě hódně daleko), popřípadě novodobější Moonspell, nicméně tady zas chybí potřebná tvrdost. Zahráno tedy výtečně, navíc s dobrým zvukem. – Nedozvěděl jsem se však, kde k aktu nahrání došlo.
Nejsem ale velkým fanouškem growlení Martina Číhala, které je po celou dobu neměnné a jednobarevné. Tady by to chtělo nějakou změnu. Pochvalu ale zaslouží angličtina, která je na české poměry velice ojedinělá, protože v ní nejsou chyby
Abych to shrnul, v případě Mandoria se jedná o kapelu, která na sobě musí ještě dosti zapracovat, ale na rozdíl od zástupů nevýrazných a zbytečných hudebních projektů má tento vizi, má co dát, a navíc to umí velice dobře zahrát. Až vydá kapela dvojku k Inspiration and Dreams, myslím, že bude o co stát.