Proto si asi kdysi dávno zahráli i na Ladronce, nepřu se, mám silný dojem , že jsem je viděl právě prvně tam. Kde jsou loňské sněhy tohoto Squatu.
Strohé, přímočaré album bez kudrlinek a jakýchkoliv módních vložek, jak nasadí tak skončí. To není vítka! Drtí to posvém, tak jako Voorhees , kteří jsou legendou svého žánru a neuhli také ani o píď. To samozřejmě neznamená, že hrají stejně jako téměř před 20ti lety, léta úsilí a dřiny přináší vypilování do nápaditosti. Po zvukové stránce – slast, přesně vystihli švédskou notu tohoto zaměření. Těžce kovové, sychravé a čisté. Polovinu alba si můžete poslechnout v jejich profilu na bandzone a pokud jste se sertkali s nahrávkama předešlýma, pokýváte uznale hlavou, že toto nemá prostě chybu.
Volba alba ve formě LP fošny také dobré, jen ať se vrátí éra gramofonů, jen dobře. Prostě Ťažký kov předčí všechny alba nejen skupiny ČAD, ale i (omluva) tuzemských skupin , které hoblují zaměření podobné, no alespoň nasadili laťku výš. Takže se budou muset Trasheři z UG přizpůsobit aby drželi krok.
Chválím.