Představování kapel odsuneme tentokrát na druhou kolej, ostatně známá jména se nikterak představovat nemusí a pravou tvář těch, jež jsou posluchači neznámá, jistě odhalí vševědoucí a všeobjímající internetová zákoutí. Podíváme se raději na specifika tohoto festivalu, jež ho odlišují od tuzemské konkurence.
Zbraní číslo jedna je areál, kterým je legendární plzeňský amfiteátr Lochotín. Rozhlehlé místo, které má oproti jiným dějištím podobných akcí zdánlivě nepochopitelnou vlastnost. Takřka odkudkoliv vidíte na pódium, přičemž je jedno, jak daleko jste od něj vzdáleni. A vidíte tam i v případě, že se rozhodnete svou únavu řešit uvelebením se do trávy nebo posedáváním na schodech. Pokud tentokrát pořadatelé postaví pódium o něco blíže k fanouškům, nebude už k dokonalosti chybět nic.
Zatímco dinosaury budete moci vidět po šesté hodině v pátek na pódiu, o kousek dál bude k vidění fauna z většiny přecejenom poněkud mladší. Amfiteátr totiž sousedí se zoologickou zahradou. Zlomek z afrického zvířectva a několik klokanů lze vidět i zvenku, ale pokud se dostanete do stavu, kdy vás okolí začne přirovnávat k jinému zvířectvu, budete muset za účelem porovnání svého já se svým předobrazem vyrazit dovnitř.
Pro labužníky festivalových pochutin, kteří touží poněkud smaženější pokrmy proložit něčím přirozenějším, může být dobrou zprávou relativní blízkost dvou superhypermarketů, jakkoliv může být posílání kohokoliv to takových míst za zdravou výživou poněkud zvrácené.
Jako každý rok, i letos bude možnost stanování na loukách před amfiteátrem zdarma, domluveny jsou i slevy na ubytování pro návštěvníky festivalu ve vybraných hotelích.
Hudební nabídku vezmeme tentokrát zkrátka, ostatně k pozitivnímu vnímání akce má přispívat především to, že názvy kapel vypovídají za vše. Nezpochybnitelným pozitivem je absence takzvané (nebo spíše samozvané) české špičky a tudíž eliminování hrozby buranizace akce, která dokáže člověku otrávit kdejaký jiný tuzemský festival. O popularitě germánských a severských spolků v tuzemsku není třeba nijak pochybovat, ale i zkušenosti z MORu napovídají, že kapely z jiných zákoutí světa, jež nejsou tolik odkojeny našimi Beethoveny a Mozarty, dokážou nabídku řádně zpestřit. Mozaika učinkujících je letos mimořádně pestrá, takže dojde namátkou na osmdesátkový rokenrol od W.A.S.P. na pořádnou dávku brazilského temperamentu od SOULFLY, energicky řezaný hardrock veteránů URIAH HEEP nebo dřevní thrashmetal v podání DEATH ANGEL. Že není radno vyhýbat se jménům méně frekventovaným, podá důkaz můj osobní tip hned na první kapelu celé akce, která se jmenuje SKULL FIST a používá ve své hudbě veškeré ingredience z doby, kdy NWOBHM byla ještě v plenkách, a přirovnání k dřevnímu heavymetalu kapel typu Demon nebo Trance není pouhopouhou berličkou.
Nepřehánějme to však s informacemi o tom, co bude, shrnutí v reportu z akce už se bude za nějakých 6 týdnů opírat o zážitky ryze konkrétní.