Dobrý den, čím nyní kapela Žlutý Pes žije?
Momentálně žijeme přípravami na sezónu 2012, která se zatím jeví jako jedna z nejintenzivnějších, pokud jde o množství koncertů. Personální sestava se stabilizovala, ve frontové kytarové linii se zabydlela Katka „Morella“ Ryšavá, která k nám vloni přišla z kapely Gaia Mesiah. Je přinosem po všech stránkách a já oceňuji její vokální výkon, který dává soundu Žlutého Psa novou barvu.
Existují nějaké přehledy, kolik máte na kontě skladeb, odehraných koncertů, videoklipů? Myslím, že by tyto statistiky bylo zajímavé zvěřejnit…
nová odpověď
Hodně kapel nemá rádo rozhovory, protože se my redaktoři ptáme furt na to samé. Jakou otázku nemáte rád vy? Odpovězte na ní, prosím.
Redaktoři se ptají furt na to samé, protože to je jejich práce. Na co jiného by se měli ptát? Jako člověk, který se žurnalistice věnoval přes dvacet let pro to mám pochopení. A tyhle finty nežeru.
Příští rok kapele Žlutý pes bude již 35. let. Plánujete toto výročí nějak oslavit? Například speciálními koncerty či třeba tribute deskou?
Pokud bude všechno fungovat a pánbůh dá zdraví, určitě do něčeho půjdeme. Výroční koncert se přímo nabízí, lidé se dožadují DVD a podobně, ale já bych nejradši začal nějakou nahrávkou, novou písničkou, něčím kde by se podepsala současná sestava, která má něco do sebe. A pak půjdeme dál. Připravujeme i speciální merchandising.
Vaše zatím poslední album Mellow Yellow vyšlo před 4 roky a je hodně bluesové – už to není poprock jako v dobách Náruživé a Sametové, pracujete aktuálně na nějaké nové desce? A pokud ano, bude dělána v duchu té předešlé nebo plánujete nějaké inovace, ať už po stránce textů nebo muziky…?
Ze zkušenosti vím, že funguje to, co visí ve vzduchu, co nás momentálně inspiruje. Nevím co to bude, uvidíme.
Jak vaše skladby vznikají? Je to proces od textů k hudbě nebo naopoak? A nápady na texty ze sebe potíte najednou, když je potřeba udělat cédéčko nebo si je postupně někam zapisujete a pak třeba využijete?
My jsem ten typ kapely, která vychází z muziky, texty přicházejí až potom. Samozřejmě, že datum nahrávání je ta nejlepší inspirace.
A jak se dnes s odstupem času na desku Mellow Yellow díváte? Je na ní něco, co by jste udělal jinak? A jaké na ní byly ohlasy lidí, kteří ji měli možnost slyšet?
Mellow Yellow je v řadě žlutopsích desek zcela netypická, něco na způsob nového začátku po 30 letech. Vznikla tak, že jsem potřeboval zjistit jak současná sestava funguje a tak jsem napsal dvanáct textů na bluesové hity, které jsme měli rádi. Byla to i pocta Frantovi. Bluesovým fanouškům se líbila, hodně se na nich podepsal Lukáš Martinek, i dneska z ní na koncertech hrajeme některé kousky. Komerční úspěch to nebyl, což se dalo čekat, ale byl to krok správným směrem.
Vraťme se nyní trošku k vašim začátkům. Co myslíte, že vám pomohlo v tom, dostat se nahoru a vystoupit z řady tisíců jiných českých kapel?
Pomohlo nám prostě to, že jsem byli dobrý, tak je to vždycky. A samozřejmě taky to, že jsem sice hráli americkou muziku, ale česky. Do toho se tehdy nikomu nechtělo, protože to je strašně těžký, ale když chce člověk lidi oslovit tak je to asi ta nejlepší cesta.
Která vaše skladba zazněla v rádiu a v televizi jako první? Jaké to byly tenkrát pocity? Slavili jste to tehdy?
Někdy v osmdesátých letech jsme dostali šanci natočit narychlo tři snímky v karlínským studiu „A“, včetně pozdějšího hitu „Zůstaň klidná“. Slavili jsme tehdy prakticky pořád, takže si na nic speciálního nevzpomínám. Nebylo to jednoduchý, moc svobody nebylo. Paradoxně jsme se s tím dostali i do televize, než nás zase zakázali, ale na to radši moc nevzpomínám, to je dodnes strašná podívaná…
Muzika je někdy trochu houpačka. Kdy bylo podle vás nejlepší období kapely a kdy ji bylo nejhůře?
Nejlepší jsou vždycky začátky, první vyprodaná Lucerna, mládí a tak. Dobrá byla i éra devadesátek v Bunkru když přišla svoboda a s ní Sametová, Náruživá, Modrá a taky Anděl za kapelu roku. Nejhorší jsou odchody členů kapely. Ať už do emigrace nebo do věčných lovišť.
Máte v hudební oblasti ještě nějaký nesplněný sen – respektive existuje nějaká meta, na kterou si přejete dosáhnout? A nebo alespoň nějaké menší sny, které se zatím neplní?
Spousta snů se nám splnila. Zahráli jsme si v hlavním městě blues v Chicagu, i v Praze se ZZ Top a dodneška to baví nás i fanoušky, a to je to hlavní. V golfu existuje přisloví, že „to nesmíš chtít“ a ono tak přijde samo. Tím se řídím.
Jsme teprve na začátku roku 2012, tak toho využijeme – co by jste pro letošní rok našim čtenářům vzkázal?
Čtenářům bych chtěl vzkázat, že Pes je jako vždycky v životní formě a že mají šanci to vidět na koncertě. Začínáme na Čarodějnice v Praze na Ladronce. Přijďte všichni!
