Ahoj, hodně kapel nemá rádo rozhovory, protože se my redaktoři ptáme furt na to samé. Jakou otázku nemáš rád ty? Odpověz na ní, prosím.
Mě je to úplně jedno, jsem zvyklej a otrlej!:-) Ale asi nejspíš mi vadí nepřipravení redaktoři, lidi mimo mísu, který se třeba ptaj, jestli jsem na novou desku taky něco složil nebo jak je to s tím Brichtou (po deseti letech!!!) apod. Taky mi vadí, když přijdu na rozhovor propagovat novou, čerstvou desku a zeptají se mě, co připravujeme nového?!?:-) Ale nejvíc asi je, když se někdo rovnou zeptá, na co bysme chtěli, aby se zeptal!:-) Je to k nevíře, ale i tací jsou!
S Arakainem letos slavíte již třicet let existence. Je tedy možno bilancovat a vzpomínat. Co byl podle Tebe největší úspěch a největší průser kapely?
Úspěchy naštěstí převládají nad neúspěchy! Za úspěch se dá považovat účast na mnoha prestižních festivalech včetně těch zahraničních, několik Zlatých desek za prodej, mnoho vítězství v anketách Kapela roku či Deska roku, výjimečný koncert se symfonickým orchestrem k 25.výročí v Edenu, následné multiplatinové DVD z tohoto koncertu a v neposlední řadě fakt, že tady stojíme i po třiceti letech a zájem fanoušků neutuchá, vyrůstají další generace. To je pro dinosaury našeho typu nejdůležitější bod existence, že nemusíme žít z minulosti, z podstaty. Největším problémem, který musela kapela překonat, byl asi odchod letitého zpěváka, textaře, zakladatele Arakainu Aleše Brichty. Ale i to jsme dokázali ustát a dle pravidla, co tě nezabije, to tě posílí, jedeme dál a o to silnější!
Existují nějaké přehledy, kolik máte na kontě skladeb, odehraných koncertů, videoklipů? Myslím, že by tyto statistiky bylo zajímavé zvěřejnit…
Takové přehledy neexistují. Dalo by se to pravděpodobně pracně spočítat a bylo by to zřejmě zajímavé čtení, ale nehodlám se do takové činnosti pouštět!:-) Počet koncertů se už bude blížit k hranici dvou tisíc. Skladby by se daly spočítat na webu Arakainu v naší Diskografii, protože tam budou prakticky už všechny na deskách. Ojedinělé písničky zůstávají v šuplíku…
Vraťme se nyní trošku k vašim začátkům. Co myslíš, že vám pomohlo v tom dostat se nahoru a vystoupit z řady tisíců jiných českých kapel?
Těžko se to hodnotí s odstupem tolika let, ale podstatné asi bylo, že jsme šli za svým víc než ostatní, pravidelně a často jsme zkoušeli a budovali program na vlastní tvorbě. V té době byla hlavní možnost koncertování na „tancovačkách“ a většina kapel stála na převzatých skladbách. My jsme asi víc než jiní dokázali, že česká kapela může zaujmout s vlastními skladbami v našem žádaném stylu. Neumím to coby hráč a člen objektivně posoudit, ale myslím, že pověst Arakainu stoupala s každým koncertem, každou tancovačkou? Šířili se pověsti o našem jevištním projevu, oblečení atd. Dbali jsme na precizním instrumentálním projevu, naše desky nebyly propadáky, a pokud se někdy někdo úplně neztotožnil s nějakými skladbami na některé desce, nemohl ale v celém kontextu říct, že děláme špatnou muziku. To byly asi hlavní důvody, že šlo tolik fanoušků za námi…zní to jednoduše, že?:-)
Turné k 30. výročí je již za půlkou, utíká to? Když to porovnáš k turné k 25. či 20. rokům, jsou nějaké rozdíly v množství zastávek či v návštěvnosti? Případně i ve věkovém rozložení fanoušků, kteří na vás chodí?
Letošní turné je zatím velmi úspěšné, o koncerty je velký zájem, věkové složení je velmi pestré – od mladých teenagerů až po pamětníky. Samozřejmě tomu přispívá spojení s naší Zlatou slavicí Lucií Bílou, která koncerty obohatí o velmi atraktivní složku. Když tak zavzpomínám, tak „dvacetileté“ turné bylo také hojně navštěvované, to jsme si dovolili i menší haly. Pětadvacátiny se oslavili již zmíněným velkým koncertem se symfoňákem, což byla zase naše asi největší vlastní akce v historii kapely.
Aktuální turné se vyznačuje také tím, že je více méně všude vyprodáno nebo se to k tomu blíží. Čekal si takovou to účast? A jak si vysvětluješ, že i po 30 letech na vás chodí takové zástupy lidí…? Přeci jen je metal minoritní žánr v oblasti hudby.
Účastí fanoušků jsme opravdu překvapeni, nijak jsme návštěvnosti dopředu neodhadovali, ale ta hysterie kolem lístků na koncerty je pro nás pozitivní, pro lidi špatná, protože kdyby to pořadatelé tušili, mohli v mnoha městech zajistit větší prostory. Proč chodí zástupy lidí je otázkou pro fanoušky samotné, my jako hráči to vnímáme s radostí, ale vysvětlení nebo návod pro to není žádný.
Lucie Bílá má po letech další píseň s Vaší kapelou, tu nyní prezentuje i na vašem turné. Skladba se jmenuje V ruce svírám kříž. Pokud vím, jsi autorem hudby. Jak tato skladba vznikla? Kdo přišel s tím, ji vytvořit…?
Jelikož zůstáváme s Luckou po celý ty roky v kontaktu, slíbili jsme si zrovna po koncertu k pětadvacetinám, že jí pro další vystupování s námi připravíme nějakou novinku, aby nemusela zpívat stále to samé a aby i fanoušci se mohli těšit na něco nového. Cornouto nebo Dotyky už nikoho nepřekvapí a samotná Zimní královna to nezachrání. Když jsme o novince mluvili, Lucka si přála heavy baladu, kde bude nějaké „pěkné zpívání“, velká melodie, zkrátka aby zase jen nekřičela. Tím byl definován typ skladby. Písnička vznikala už v průběhu minulého roku a při přípravě na letošní turné se usadila harmonicky a následně dala k otextování. Autorem toho krásnýho textu je Václav Kopta a my jsme z něj byli hned napoprvé a bez výhrad nadšeni!
A jak všeobecně vaše skladby vznikají? Je to proces od textů k hudbě nebo naopoak? A nápady ze sebe potíte najednou, když je potřeba udělat cédéčko nebo si je postupně někam zapisujete a pak třeba využijete?
Naše skladby vznikají zásadně od hudby k textům, protože hudební složku považujeme u Arakainu za nejpodstatnější, nejcharakterističtější pro náš projev. Nohavica ani Kryl být nechceme. Nechápeme, proč lidi na našich deskách někdy pitvají a hodnotí texty jako takřka nejdůležitější složku našich skladeb? A co se tvorby skladeb týče, je to velmi individuální, v kapele jsme čtyři autoři a každý má jiný styl práce. Někdo na muzice dělá průběžně a někdo se zapřáhne až když „hoří termín“ nástupu do studia!:-)
Plánujete pro letošní rok vydání nějaké nové desky nebo třeba tribute alba či záznamu z výročního turné?
Určitě plánujeme nějaký bonusový materiál, který by zmapoval letošní dění a nejen to, ale formu zpracování si necháme zatím pro sebe. Nosič by měl směřovat k říjnovému velkému koncertu v Praze a bude to snad vhodný dárek na vánoční trh?:-)
Co na muzicírování nejvíce nesnášíš a co tě na tom naopak baví?
Asi každý muzikant si okamžitě vybaví ty nekonečný a dlouhý hodiny v autech, kdy třeba po pětihodinové jízdě s prdelí na kaši a nohama do paragrafu má vyběhnout na pódium jako srnka a pln energie!?:-) Frustrující je také čekání na koncert samotný. V Arakainu máme rádi, když je všechno předem perfektně připravené a vyzkoušené, proto přijíždíme na akci mnohdy několik hodin dopředu ke stavbě techniky a zvukovým zkouškám, ale pak jsme odsouzeni k čekání na koncert. Ale jinak nás na muzicírování baví všechno! Jinak bychom asi neopustili svoje povolání a nevsadili na tuhle vratkou životní jistotu. Skládání muziky, natáčení desek, práce ve studiu, nové aparatury, kytary, společná radost v souboru nebo pak s fanoušky v sále!
Co máte nyní s kapelou v plánu do dalšího výročí? 🙂
Do dalšího výročí? Přežít!:-)
Co by jsi vzkázal našim čtenářům?
Chmmm…to je asi další obligátně sterilně univerzální otázka, na kterou se hudebníkovi špatně odpovídá! Přijďte na koncert a my vám to tam všechno řekneme naší muzikou! Doufám… 🙂
Ne, vážně: fanděte rocku, je to pravdivá a upřímná muzika, nedá se falšovat ani podvádět. A podporujte „svoje“ český kapely – v dechovkovědiskotékový zemi to potřebujou!