Né že by to bylo doslova zakázáno, přeci jen je více zakořeněn tradicionalismus, krkolomné slovo ale výstižné. Takže hrát cokoliv jiného je dosti obtížné. Kimaera nejen že se o to pokouší, ale vysloveně a slyšitelně vydává ze sebe naprosto skvělé výkony.
První album i když šlo o první oficielní nosič byl a je stále parádní. Tak Solitary Impact se naprosto překonal. Své podání Doom / Death s prvky Black metalu by jim mohly závidět i skupiny věhlasných jmen tohoto zaměření kteří žijí už jen ze zašlé slávy. Kimaera ortodoxní sjížděči festivalů mohli vidět i vystoupit v našich končinách. A pokud viděli a slyšeli , tak musí uznat že Kimaera je velmi vyspělou skladatelskou skupinou chrlící nápadem a hlavně melodičností. Do táhlých a dlouhých Doom metalových skladeb zařazují housle a klávesy. Né že by to bylo ojedinělé, ale spojitost se kterou Kimaera přicházi v komponování je prostě jiná, odlišná a netuctová. Což by toto mohlo stačit aby byli hmatatelně uchopitelným bandem. No nestačí, alespoň pro Kimaera. Oni totiž do své tvorby zapojují další artefakty a to z částí arabské motivy a z druhé části katolické výjevy. Nespojitelné? Ale spojitelné a jak pěkně, vše z jejich tvorby dýchá. Poslechněte a poznáte. Nechte se strhnout křižáckými rytíři nebo Saladinovim tažením. A nebo mne neposlouchejte a prostě si je vyslechněte. Stojí to za to, skoro hodinové produkce s 10ti skladbami.
