Na svých živých vystoupeních se Coda často, aspoň slovy svého frontmana, prezentuje jako poněkud dinosauří kapela. Osobně na tuto hru odmítám přistoupit, i z dnešního hlediska je sice úctyhodné brázdit 25 let pódia všech kulturáků, které se kapelní dodávce připletou do cesty, ale veteránská přihrádka je při množství kapel, které už oslavily hodně přes 30 let, stále nekonečně daleko. Na druhou stranu je potřeba říci, že Coda žádnou berličku typu „staříci pořád umí“ nepotřebuje.
Záznam vystoupení byl pořízen v originálně vytvarovaném kulturním domě v Toužimi. Pódium je obehnáno lešenářskou konstrukcí známou z větších akcí a prostor pod ním je zaplněn publikem velmi širokého věkového rozpětí, z něhož nejvýrazněji působí fanoušci, kteří viditelně pamatují i 80. léta, v nichž Coda začínala.
Už ve chvíli, kdy se ukáže úvodní menu, je na první poslech jasné, s čím máme tu čest. Skalní fanoušci to pochopitelně vědí, ale výrazný klávesový motiv dává už v tuto chvíli najevo, o co tady půjde. Výrazně nakouřený hard rock staré školy, ve kterém hrají prim výrazná klávesová preludia. Obrazovému materiálu není co vytknout, svou akčností se nachází přesně tam, kde mi to vyhovuje. Nekoná se kolotoč ultrarychlých prostřihů, kdy ani nepotřehnete, jak členové kapely vypadají (toť častý neduh v současné době vydávaných obrazových materiálů), zároveň je záznam nekonečně vzdálen materiálům, které mají spíše blíže k amatérským bootlegům. Tady je všechno přesně tak, jak má být. Nevím, kolika kamerami bylo vystoupení snímáno, ale nechybí žádný úhel pohledu. Střih je dostatečně svižný, ale zároveň si můžete jednotlivé vystupující bez problémů prohlédnout, a pokud hrají sólo, nerušeně můžete studovat tance jejich prstů po hmatníku či klaviatuře. Nechybí ani záběry do dobře naladěného publika.
Zrakovým vjemům už jsme věnovali dostatečný prostor, proto přejděme ke vjemům zvukovým. Samotný zvuk nahrávky je opravdu živý a předpokládám, že se nekonaly studiové dotáčky. Pokud jsem se nechal oblafnout, nevadí, výsledek odpovídá řečenému. Nahrávka je tedy zdravě živě natlakovaná. Mírnou daní za požitek živého koncertu je o trochu nižší srozumitelnost textů, avšak je třeba říci, že výsledná energie celku působí vskutku autenticky. Bicí jsou zcela čitelné, kytara řádně řeže, u basové kytary vám neujdou žádné niance, jako je například slapování v písni Nero, a jak je u Cody zvykem, klávesy jsou tradičně na hranici toho, jak výrazné je dokážete na jakékoliv nahrávce snést. Instrumentální výkony vás vtáhnou do děje, vyzdvihnul bych zejména precizní hru klávesisty a kapelníka Martina Uxy. Se zpěvem mám trochu problém. Na skladbách Cody je patrné, že je kladen důraz na perfektní instrumentální vyznění, zatímco zpěvové linky pak působí násilně lepeným dojmem. Honza Haško (popisování jeho frontmanských schopností by bylo nošením dříví do lesa) sice disponuje nezaměnitelným hlasem, který dokáže rozeznít do v žánru ceněných výšek, ale přesto mám dlouhodobě se skladbami Cody problém, že se po bombastickém začátku rozpliznou do obligátně vyřvávaných refrénů, což bývá často umocněno poněkud slabomyslnými texty. Ale nebuďme nespravedliví, takhle to na tom našem bigbítovém západě prostě chodí. Milovníci bombastických fanfár a přímočaře hymnických, byť poněkud podbízivých refrénů, to bezpochyby ocení. Na pódiu se kromě současné sestavy Cody vystřídá menší armáda hostů, které Honza Haško vítá s nepředstíranou vřelostí a s vědomím toho, že každý strávil podstatnou část života dlážděním cesty k pozici, kterou zaujímá Coda dnes. Zlatými hřeby alba jsou střednětempé hardrockové vypalovačky „Neser“ a „Popel a dým“. Za zhlédnutí určitě stojí i bonus se záznamem přípravy vystoupení, vítáním starých známých z řad fanoušků a dalšími věcmi, které s životem muzikanta souvisejí.
Doporučovat toto DVD skalním fanouškům? Zbytečná práce, ti už jej jistě dávno mají. Ale dalšími skupinkami, kterým by existence tohoto nosiče neměla ujít, jsou příznivci hardrocku v nefalšovaném uriášovském balení, příznivci bohatých klávesových fanfár a v neposlední řadě všichni, kdo si chtějí do obýváku přenést trošku atmosféry západočeského kulturáku s kapelou, která to prostě umí.