Typy na takové kapely mám dva. Jedním z nich jsou pražští Cuprum a tím druhým jsou právě Poetic Filharmony. Jejich písně mají drive a rozhodně to nevypadá, že by kapela nebyla bez nových nápadů.
Hudebně se CD točí hlavně kolem psychedelického rocku, do kterého ale proniká spousta jiných žánrů, za což může zejména hojné využívání syntetizátorů, které do této „staré“ hudby přidávají také pořádnou porci moderní muziky.
Na desce je sedm písní, ale dohromady to dělá přes 40 minut. Přestože například skladba Mumboo má přes deset minut, člověk se při jejím poslechu vůbec nenudí. Je to tím, že kapela má opravdu tuny nápadů a každá píseň se od ostatních dost liší.
Rozhodně se nejedná o hudbu pro každého. Fanoušci rockové muziky, kteří se nevyžívají jen ve vesnických kapelkách ale rozhodně nadšeni budou. Stejně jako já, protože album jsem si hodně oblíbil a Poeticům přeji takový úspěch jako Collegium Musicum. Dle mého názoru si ho totiž zaslouží.