Bohužel jsem neměl tu čest potkat se s fyzickým CD Pouta, takže si musím odpustit mé oblíbené průpovídky o bookletech a pustím se rovnou do muziky.
Přestože jsem v úvodu psal, že kapela hraje punk/rock a přestože tento styl má kapela uvedený i na svém bandzone profilu, zdá se mi, že kapela by se hodila spíše do škatulky pop-punk, která je v současnosti velmi oblíbená u mladých děvčat, které na ní přesedlali z Justina Biebra.
Takto bych styl kapely určil už po vyslechnutí první písně, která nese název Noc. Hopsací refrén, text o párty a příjemná melodie. Zdá se mi ale, že tomu chybí ksicht. Refrén mi až moc připomíná Mandrage a jejich Hledá se žena, ale žádný propadák to rozhodně není.
Následující Asi chci moc je pro mě příjemné překvapení. Zní pro mě mnohem lépe, než úvodní Noc, protože to není taková prvoplánová hitovka. Přesto je to píseň, na kterou kapela natočila i klip. Jinak se mi ale zdá, že koncept alba není na úplně nejlepší úrovni.
OK, Kofola z Hlinska je nejspíš jedna z prvních písní kapely, a tak se nemůžeme zlobit, že ho kapela zařadila i na desku, ale rozhodně se sem dvakrát nehodí. Kdyby byla třeba ve formě bonusu, neměl bych problém.
Zato mně hodně zaujala píseň Velký voči. Je pravda, že se k ostatním taky moc nehodí, ale hodně mi to připomíná tvorbu kapely Šatlava. Něco na způsob folk/rocku. Překvapilo mě, že i tento styl k Defragmentu docela sedí.
Od alba jsem nic nečekal, ale příjemně mě překvapilo. Zatím je to jen mladá kapelka, která objíždí malé fesťáky, ale pokud se bude snažit se nějak vyprofilovat, má rozhodně šanci uspět a mohla by se z nich stát dobrá festivalovka.
