Obal alba připomíná staré desky. Hlavně kvůli logu starých pušek, které nápadně připomíná logo Supraphonu. Pokud jste majiteli originálního CD, máte také přehled, kolikátý výlis vlastníte, protože všechna CD jsou očíslovaná.
To, že se kapela vyžívá ve vinilech je jasné z číslování songů. CD je totiž rozděleno na stranu A a B. K CD je ještě navíc jako bonus pohlednice s fotkou kapely. Tudíž jsem, jako hudební fetišista, nadšen.
Ale k samotné hudbě. Občas se mi stane, že se mi CD začne líbit už od první písně a ten pocit mě nepustí ani, když si CD pouštím pošesté za den. Nebudete tomu věřit, ale tohle píšu proto, že Sladkých 11 je přesně ten případ.
Staré pušky hrají punk, ale v poněkud mírnější verzi. Díky tomu jsou více slyšet texty, o které byste se neměli ošidit. Vše začíná už u oné první písně. Ta nese název Nikdo nepřišel a je to příběh člověka, který se rozhodl, že pozve nějaké své přátele a udělají si pěkný večer. Všichni asi tušíte, jak to dopadlo.
Text k této písni je naprosto skvělý a jeho refrén se mi nenávratně zažral do hlavy. Vlastně všechny texty na desce jsou na hodně dobré úrovni a je tu spousta hlášek, díky kterým stojí za to si desku poslechnout (hlavně v písních Hallo a Sladkých 11).
Vše je opatřeno melodickými refrény a vůbec dobrou hudbou, kterou podporují i klávesy, což u kapel tohoto ražení není zrovna časté. Kapelu nejspíš hodně baví točení klipů, protože na písně z této desky jsou už tři a rozhodně stojí za zhlédnutí.
Z desky jsem nadšen velmi velice, protože přináší pořádnou porci punku, který se sice na první poslech může zdát slabý, ale brzy zjistíte, že tahle hudba má opravdu koule.