Mozaika se skládá ze dvanácti songů, které by se dali považovat za rock až punk-rock. To by ale v kapele nesměla působit také houslistka Hanka, díky níž dostává kapela osobitý zvuk. Místy mi sice zvuk kapely až moc připomínal úvalské Billy, ale Bezpatyboty jsou místy trošku tvrdší a můžou si dovolit dělat písně typu Zvíře z Dejvic.
Deska se mi líbila už od první hitovky s názvem Možná. Jako všechny ostatní pecky desky, má i Možná melodický refrén. Trochu mi to připomnělo ZNC a jejich až nepunkové pojetí punku.
Našli se ale i písně, které mi zase dvakrát nesedly. Myslím tím třeba píseň Koňská. Většina songů na mě ale působila hodně dobře a třeba takové Pálení nebo Možná, by si to mohli rozdat i s těma úvalákama.
Právě Pálení bych bez rozmýšlení označil za největší hitovku celého alba. Rychlejší tempo a refrén šlapou, tak, jak by měly a dohromady to může naživo tvořit hodně dobrou pařící věc, která člověka řádně rozhýbe.
Na to, že se jedná o debut, má deska hodně vydařený zvuk a kvalita samotných nahrávek je také hodně dobrá. Navíc se můžu pochlubit tím, že jsem představení tohoto souboru (jako jeden z mála návštěvníků) shlédl na festivalu Nečum blbě, kde odvedli více než dobrý výkon.