CD má hodně nevýrazný, černobílý obal, na kterém je jakási trafika kdesi, která vás nejspíše k poslechu dvakrát nenaláká. Pokud jste ale fanoušci pop/rocku (nemyslím tím žádné americké rychlokvašky), mohla by vás zaujmout hudební stránka desky.
Na té je deset písní, z nichž drtivou většinu napsal zpěvák a kytarista partizánů R.J.Müller. Hudba kapely by se dala přirovnat ke starým Ready kirken nebo Letům mimo.
V souboru je sice jen jeden kytarista, ale přesto to se svým nástrojem umí tak dobře, že někdy funguje kytara jen jako doprovodný nástroj (to se pak můžete těšit na nějaký ten skvělý riff), ale když se dostane doopravdy ke slovu, lezou z ní nekdy až psychedelická sóla.
No a texty, tak ty rozhodně nejsou tak přímoačaré jako u zmiňovaných Letů (vlastně už ani nevím, jak mě ta podobnost těchto bandů napadla), takže na mé přirovnání můžete zase rychle zapomenout.
Zdá se mi ale škoda, že není moc využívaný potenciál Daniely Fantové. Já jsem totiž asi až v osmé písni zjistil, že The partisan netvoří jen pánové. A to ani nemluvím o tom, že kláves (které zmiňovaná ovládá) jsem si všiml až v písní desáté.
Takže. Z desky jsem nadšen, protože přináší nehitový pop/rock. To ale potěší jen hodně málo lidí. Pokud by se kapela chtěla stát úspěšnější, musela by své písně trochu dodělat. Stačilo by si jen trochu pohrát s refrény, aby byly výraznější atd. A hned by byl o kapelu zájem mnohem větší.