Spletl jsem si je totiž s americkou skupinou Soulless ( tedy bez The, mimochodem se kterou se soudí o název ) a když jsem pátral po její historii tak jsem zjistil, že hrají již šestým rokem a novinka je jejich již třetím zářezem. Ovšem pokud si je budete chtít sehnat, tak vězte, že první dvě alba vydala pod jiným názvem, poměrně krkolomným Ignominious Incarceration.
Už podle povedeného obalu a vydavatelství jsem čekal slušný nářez a nezklamal jsem se. The Soulless je kapela, která má šanci vézt se na momentálně silné vlně zájmu o metalcore spolky. U nás mám pocit, že ta vlna není tak silná, ale když se podíváte na line-up festivalů našich západních sousedů, tak vězte, že metalcore partičky tam jsou sakra v kurzu. A The Soulless bych právě v partě kapel jako Caliban, Unearth nebo Cataract viděl. A pokud budou makat dál, tak o nich určitě ještě hodně uslyšíme.
Základem je tedy již zmiňovaný metalcore s občasnými výlety do melodického deathu, hlavně kytaristi si libují v melodičtějších vyhrávkách, na druhou stranu všechno řádně přitvrzuje fakt výborný zpěvák Andy Ward. No nic nového pod sluncem, říkáte si, metalcore partiček je poměrně dost, ale co se mi ovšem hodně líbí je fakt hodně hustej, špinavej sound. Pěkně hlavu do svěráku, zapnout vrtačku a jedem. Žádná uhlazená produkce, ale pěkně na dřeň, což svědčí o dobré studiové práci. Britský partičky a zvlášť ze stáje Earache tohle prostě umí.
Jediný co mi na metalcore bandách občas vadí je to, že songy jsou si dost podobný a tak při poslechu desky máte pocit, že je to jedna dlouhá skladba bez jakéhokoliv vybočení. Jisté monotonnosti se samozřejmě nevyhnuli ani The Soulless v daném stylu, všechny songy mají stejný flow, ale zrovna u týhle desky mi to nevadí. Celá deska se tak nějak přes vás převalí, trochu vás zvalchuje a vy máte chuť si jí pustit ještě jednou. Tohle je fakt další kapela, kterou bych si moc rád poslechl někde naživo.
Album obsahuje celkem jedenáct songů a svou oblíbenou ať si každý vybere sám, mě se album líbí jako celek .Je to deska, co nezklame metalcoristy, ale i ty co si radši poslechnou melodičtější death a doporučil bych ji kvůli zpěvu klidně i těm, co mají radši hard core. Pro fandy kapel ze stáje Earache je to povinnost.