Během krátké zvukové zkoušky se u zaprášeného pódia vyloupl značně podroušený týpek s šerifskou hvězdou, na hlavě klobouku za padesát od šikmookých prodejců, a zahlásil: „Hoši, hrajete pěkně, ale moc nahlas.“ Bylo tedy patrno, že doménou této repliky Divokého západu se zatím zjevně rock nestal – jednalo se prý o první podobnou akci. Kapela s posilou v osobě Dana Hubáčka za bicími (Led Zeppelin Revival, Bratři Karamazovi, Tunell,…) odehrála asi devadesátiminutový blok ze svého jinak rozsáhlejšího repertoáru, aby byl prostor na další avizované dovádění.
Poté byl prostor na společný jam s dalšími muzikanty – odehrával se velmi volně v duchu blues rockového pojetí s mnoha psychedelickými plochami, pravděpodobně motivovanými i množstvím požitých tekutin, nezbytných to pro dodržování pitného režimu v extrémně dusném odpoledni, tak pochopitelně podnícenými radostně opojným kouřem, stupajícím z pomyslných dýmek míru. Zazpívat si mohli i zájemci z řad posluchačů – bez cenzury textu, kdy refrén „Já chci mrdat!“, reflektuje tak pocity mnohých, nikoho nepohoršil, a tak toto neformální finále večera – za lomozu hromů a pinkfloydovské světelné show nebeských laserů již plně propuknuvší bouře, bylo závěrečnou tečkou horké sobotní noci. Déšť pročistil vzduch a snad jen ti, kdož jako autor článku opomenuli zavřít okénka u auta, na něj následně mírně láteřili. Tedy, volím slušní slova pro cestu domů v hybridu automobilu a akvária – zase výhoda, že Pomáhači & Chrániči nepostávali v té slotě u silnice.
http://www.youtube.com/watch?v=HsHuVL6u_R0
Foto a další video z akce zde http://www.2generations.wz.cz/fh.htm