Na posluchače musí nutně zapůsobit už obal. Ten pro kapelu vytvořil malíř Jan Vodňanský, který s kapelou spolupracuje už delší dobu. K albu se výborně hodí a doufám, že až NikomuNic někdy zase něco vydají (na začátku tohoto roku se prý mělo začít nahrávat), nebude tam dílo Jana Vodňanského chybět.
Nyní k nejdůležitější stránce recenze-k samotné hudební produkci. Deska se skládá z třinácti songů (pro šťouraly-12+bonus) a rozhodně na mě nedělá dojem amatérismu, který se u jiných debutů často vyskytuje. Je pravda, že když nějaká kapela nahraje debut až po pěti letech své existence, má dost času na vypilování všech detailů.
Už ze začátku se mi hodně líbil hlas zpěváka. Pravda je, že mi chvílemi připomínal IZZIho z kapely Doga, ale tento pocit mě po pár písních přešel. NikomuNic totiž z Dogou moc společného nemají. Některé písně mi připadaly trochu moc psycho, ale poté, co jsem zjistil, že všichni členové této kapely vytvořili také projekt Smrtdat, jehož hit Smrtdey najdete na youtube spolu se záznamem zabijačky, jsem změnil názor a vlastně i pojem psycho se u mě přesunul do jiné dimenze.
Velmi zajímavou stránkou desky jsou texty. Například když na mě z reproduktoru křičela věta Večerníček si jede pro svoje stigmata, ze skladby Umělé peří. V té chvíli jsem dost přemýšlel, kam kluci na tyto texty chodí, ale je fakt, že texty celou desku dost drží nad vodou.
Je vidět, že kapela se inspirovala u těch největších hvězd tohoto žánru a ostudu jim tím rozhodně nedělá. Jedna píseň z desky je také oklipovaná, takže hned, jak dočtete tuto recenzi, můžete kliknout na http://www.youtube.com/watch?v=S1tv5iBNC1w&feature=related a ověřit si, jestli má cenu si desku koupit. Všechny skladby z alba můžete najít také na jejich bandzone, myspace a rock.cz profilech. Já vám jejich vyslechnutí můžu jen doporučit.