Když jsem dorazil na místo, vypadalo to, že se do sálu snad ani nedostanu, ale dav se brzy rozplynul na své židle a nakonec byla ještě spousta volných míst. Většinu osazenstva tvořili „plešaté máničky“ a mladých lidí tam bylo pomálu.
Celou akci uvedl člověk, který koncem roku mluvil i na koncertu kapely Traband v Solnici (poslední koncert v tomto výborném klubu). V bazilice jen potvrdil svou genialitu v přinášení špatných zpráv, protože nám oznámil, že Bazilika o.p.s. končí. Poté nám připoměl, že Collegium musicum zde byly naposledy v roce 1970 na jazzrockové hudební soutěži, kterou vyhráli, což jim nastartovalo kariéru. Také představil předkapelu VEES, která se vybrala, protože jejich hudba je prý hodně podobná tomu, co se na zmiňované soutěži hrálo (což, jak tvrdí kolega, fotograf, není vůbec pravda) a zároveň varoval divíky, že je to opravdový bigbít a že doporučuje první řadě přesunutí do zadnějších míst sálu.
Této možnosti nikdo nevyužil. Naopak. Už od první písně kapely VEES se pár lidí na předních židlích vrtělo a vypadalo to, že by si rádi připoměli trsání pod pódiem, ale kvůli kloubům mohou jen pohupovat hlavou, sedě přitom na sedačce.
Kapela VEES také mě velmi mile překvapila, protože úvodní, instrumentální píseň byla velmi dobře udělaná a bylo vidět, že tahle kapela opravdu hrát umí. Bohužel, s nástupem zpěvu se kvalita výstupu snížila, protože zpěv nebyl skoro vůbec slyšet. Přestu na mě kapela dost zapůsobila a doufám, že se s ní ještě někdy setkám. Kolega, fotograf a kytarista v jednom ale tak nadšen rozhodně nebyl.
Po krátké přestávce přišel na řadu vrchol večera. Prázdná místa se většinou obsadila, protože nikdo nechtěl přijít o nástup legend art rocku. Dočkali jsme se a brzy zazněly první tóny písně Mikrokozmos. Už na ní bylo vidět, že tohle bude parádní akce, protože bubeník Martin Valihora rozhodně nabil kapelu novou energií.
Nad vším ale vládl úžasný zvuk Hamondek, které obsluhoval Marián Varga. Zdálo se, že tu nehrají Collegium musicum, ale Marián Varga a Collegium musicum. Snad celou první polovinu koncertu bylo kolem Vargy permanentně pět fotografů, keří neustále zabírali mistra a jeho nástroj.
Ale Vargu bych mohl vychvalovat ještě dlouho. On ale rozhodně nebyl jediný muzikant, který „uměl.“ Výborný byl také kytarista František Griglák. Nad jeho sóly mi zůstával rozum stát, a tak mi přišlo trochu líto, že se fotografové v davu nepřesunuli také k němu, protože by si to určitě zasloužil.