Ze začátku šlo hlavně o hymny sportovních klubů, ale nakonec už teď má kapela na kontě i dvě regulérní alba a to co teď čtete, není nic jiného, než recenze na jejich nejnovější album Když chlapi stárnou.
Deska mi už od prvních tónů připomínala kapelu Harlej. Toto podezření ve mně stoupalo a stoupalo, protože se Harlejům podobala nejen po zvukové stránce, ale také po stránce textové. Proč tomu tak je jsem se dozvěděl po chvíli brouzdání na internetu, kde jsem zjistil, že kytarista kapely Petr Kyrian napsal pro Harlej několik textů (mimochodem také notně provařený flák Proč pocit mám) takže se není čemu divit.
Na desce se neobjevuje nic nového, nic, co tu předtím nebylo. Jde o poctivou muziku z víkendových zábav. A tak se k tomu musíme stavět. Od kapel tohoto typu nemůžeme očekávat nepřekonatelné instrumentalistické výkony, ani nějakou stylovou rozmanitost. Brufen hraje to, co umí a hraje to dobře.
Celková délka CD je zhruba 42 minut, což je docela dost. Vešlo se do toho 13+1 songů, vybavených hudbou a texty Petra Kyriana. Jde o snadné texty, podpořené zpěvnými refrény, z nichž jsem si k bližšímu rozboru vybral dva:Tenkrát v Mexiku a Snad, že jsem opil zubatou.
Tenkrát v Mexiku je příběh o gaunerovi, kterého se snaží dostat na šibenici (nemůžu si nepřipomenout Pověste ho vejš). Píseň otevírají nápaditá slabiky Na, na, na, na, na, na, které se mi po pár posleších vryly do paměti.
Snad, že jsem opil zubatou mě zaujala i hudbou i textem. Příběh už je asi předem jasný podle názvu, ale pro nechápavce: smrtka si přišla pro svou další oběť.
Ta jí ale místo sebe nabídla alkohol a už to jelo (refrén:
Snad že jsem namol opil zubatou
ještě mě nemaj ještě po mě jdou
nalitá smrtka teď fernet rozdává
a kosa v koutě je celá rezavá )
Jde o desku, která dokonale splňuje to, co od kapely tohoto typu očekáváme