Aktuální počin Boonkeru obsahuje devět obyčejných písniček pohybujících se kdesi na rozhraní poprocku a tancovačkového bigbítu, spíše se kloní k tomu prvnímu. Kapela příliš netlačí na pilu a nesnaží se o nějaké heavy riffy, což je ve výsledku dobře, protože nahrávka je příjemně odlehčená a netrpí typickou zábavovou těžkozadkovitostí. Na albu „Někdy zapomenem“ se sice neděje nic neočekávatelného a nikdy neslyšeného, přesto během poslechu několikrát překvapí chytlavé zpěvné refrény, ty ostatně po celé stopáži svou nápaditostí převyšují sloky. Vlastně v tomto směru podezírám Boonker z taktizování, protože za těchto okolností pak refrén při koncertech sám od sebe svádí ke sborovému zpěvu. Textová stránka je v rámci žánru nadprůměrná, výjimkou je jen „Motorkář“, pro kterého asi nenajdu vhodný přívlastek.
Sám v tuto chvíli nedokážu odhadnout, zda tato nahrávka kolem mě jenom propluje, či se k ní občas vrátím, ale fakt, že jsem si ji poslechl rád (a několikrát), je nezpochybnitelný.