Také Robin Beck patří ke zpěvačkám, které slavily úspěch v načančaných osmdesátých létech, kdy ulicím vládly neony, americkému rocku hymnické refrény a v hitparádách se třepetaly hlavy natupírovaných krásek. Obou pohlaví.
Světu vládly plakátové hvězdy. Zajímavá doba, jeden hit mohl zpěvačku, zpěváka či kapelu vyšvihnout výš, než je vesmír, pak už záleželo na umění zúčastněných, jak dlouho budou ze společného koláče ukusovat. Lze však očekávat, že po tolika letech se tehdejší teenageři jedním hitem odbýt nenechají. Na „The Great Escape“ jich naštěstí najdou celou řadu, počet potencionálních rádiovek bych odhadoval na číslo pohybující se kdesi kolem jedenáctky. Ale musel by se psát rok 1988, stěny vašeho pokoje by zářily leskem neobyčejně třpytivých plakátů a vy byste tento počin strkali do přehrávače ve formě kazety. Iluze je dokonalá, přesně do takové atmosféry vás Robin Beck na aktuálním albu přenese. Čas neplyne, zastavil se před více než dvaceti lety, čemuž odpovídá stavba skladeb, kytarové pohrávání, výběr zvonivých klávesových rejstříků a především množství nakažlivých melodií. Oko pamětníka a nostalgika nezůstane suché.
„The Great Escape“ není retro čerpající z osmdesátých let. Tohle jsou osmdesátky se vším všudy. Kdo této době holduje, octne se blízko extázi. Nasaďte paruky, rozsviťte neony, zašpičaťte kytary, jde se na mejdan.