První věc, která mě zaujala na novém počinu je samotný obal. Není nijak složitý, má pouze černý podklad a je posetý bílými ornamenty a celý je formou digipacku. Musím říct, že se docela povedl.
Další věc, která je na první poslech znát, je výrazný odklon od jejich klasického řízného punkrocku k modernějšímu pojetí, avšak se na cd pár kousků ve „starém kabátě“ najde. Poprvé mi proto deska moc nesedla, ale jde jen o zvyk. První a zároveň titulní pecka „Underground“ se nese v klasickém „punkfloidím“ stylu. Má i velice povedený a výstižný text.
V pořadí druhá skladba „Raketou“ je laděná v tom modernějším hávu, ale i přes to se pěkně poslouchá. U skladby „S krví na strunách“ se mi zdálo, že slyším úplně jinou kapelu. Pánové si s touhle písní velice vyhráli, jak v melodičnosti, tak i textově. Dovolím si podotknout, že patří mezi nejpovedenější kousky na albu.
„Nafukovací“ je spíše taková „odrhovačka“, která je na albu spíše vatou v prázdnu a jen tak prošumí. “Včerejší noc“ zase dostává grády a příjemně naladí do druhé poloviny alba. Následující „Jen tak light“ je další taková rychle ohratelná, je to spíš průměr i po textové stránce. Z druhé půlky bych vyzdvihnul skladbu „Hrdina“. Je to nářezovka s výstižným textem o otravných spamerech a kritizujících anonymních „Hrdinech“. Někteří se v tom textu možná najdou.
Dále vás určitě zaujme pecka „Stejný slova“, jedná se o rytmickou pohodovku s povedenými sbory a melodickým solíčkem na konci.
Posledním válem „Pomeje“ Punk Floid ukázali, že ještě dokážou složit jednoduchou vypalovačku s dobře praštěným a vtipným textem. Ti, kteří čtou pravidelně bulvár, tak pochopí, o čem to je.
Závěrem je třeba říct, že má album velmi dobrý zvuk. Pro některé zaryté fanoušky starých desek to bude možná trošku šok, ale po pár posleších si tam každý najde něco svého, co ho zaujme.