Texty většiny skladeb na tomto cd nejsou však téměř ničím originální. To samé by se dalo víceméně říci i z hudební stránky, zkrátka obyčejný omletý punk-rock. Texty se zabývají problematikou, která je už milionkrát probraná a nic nového se tedy nedozvíme. Některé texty obsahují skutečnou myšlenku, nad kterou je třeba se zamyslet, jiné jsou spíše oddechové. Typickým příkladem oddechové skladby je píseň Hon-shu-lin, která nese erotický až vulgární spád a text je, jak to nazvat, neplnohodnotný. Jedna z mála věcí, co dodává této „grupě“ na šťávě, jsou jednoznačně housle. Dokonce si odvážím tvrdit, že bez Roberta Kelnara, který předvádí skutečně úctyhodný výkon na housle, bych se nudil. Opak je však pravdou, Robert tu je a pro každou písničku je kořením, které dobarví a dodá alespoň nepatrné množství energie.
Deska Pia fraus trvá zhruba půlhodinku. Hudebně je to povedená práce, i přes skutečnost, že je většina písní víceméně „na jedno brdo“, v každé se najde něco, co písničku nějak zvýrazní (že by housle?). Stylově je to dosti různorodá záležitost, od klasického punku osmdesátých let přes SKA až po prvky coru. Základem každé skladby je však punk-rock, který je obohacen prvky jiného stylu.
Víc toho od Werglova pjosu asi očekávat nemůžeme. Nijak složitá slovní sdělení, hudebně průměrně odvedená práce, hochy to prostě baví a většinu nenáročných posluchačů taky. Co víc si tedy přát?