Kdo už četl předcházející články, nebo se s tvorbou kapely dokonce seznámil, už tuší, že opět mám tu čest vyhnout se osvědčenému klišé hudební publicistiky – zabrat pár řádekcenných řádků popisem toho, kam se kapela ve svém vývoji posunula a jaké nové prvky do na svém novém zářezu do své tvorby zařadila. Fanoušky mohu uklidnit. Nepohnula se ani o píď a progresivní prvky nechala těm, od kterých jsou očekávány. Naštěstí!
Ale pokud po tom všem čekáte nastavovanou kaši, jste na omylu. Roaring Of Dreams trumfuje své předchůdce nahuštěností nápadů a potencionálních hitů a dá se považovat za dosavadní vrchol Pride Of Lions. Vše je znovu zahaleno do hávu melodického AOR nasáklého až po uši pompézní atmosférou 80. let. Peterikův rukopis není třeba podrobovat rozborům, znovu jde o zhudebněný návod, kterak stvořit hit. I když se jedná o AOR, které se nepouští do drsného světa dunivých hardrockových riffů, příjemně zkreslená kytara a vůbec pojetí celé produkce může být lákadlem i pro ty, kteří tomuto typu stadionového rocku jinak neholdují. Citlivá práce s aranžemi a nápaditá kytarová sóla (ani jedním se na albu ani v nejmenším nešetří) dodává nahrávce nejen punc místrovství, pověstnou třešničkou na dortu je skvělý výkon zpěváka Tobeyho Hitchcoka, který je semtam kontrastně vystřídán hlasem kapelníka. Za vrcholy díla považuji šlapavou hitovku „Let Me Let You Go“, která vás dostane po pár vteřinách, s přirozenou hravostí vykonstruovanou Book Of Life, ale především jednu z nejkrásnějších balad, co kdy byla stvořena. „Turnaround“ vás na sedm minut vtáhne do okouzlujícího světa, ve kterém v tónech bije srdce a melodie se umějí vznášet.
Pro milovníky AOR by mělo být toto album povinností, pro ostatní únikem před realitou, pokud si na něco takového najdou čas. Kde se snoubí muzintská fortelnost a zkušenosti s hitovými nápady, tam nemůže překvapit, že vznikne dílo, které vysoko převyšuje kolegy ze stejného AOR oboru.