Paušálně se dá říci, že druhé album je nepatrně rychlejší než jeho předchůdce, i když pomalých skladeb je pořád neúměrně moc na někoho, koho si představíme pod pojmem rockový fanoušek. Ač se v některých skladbách mírně přidalo na tempu, rozhodně se nepřidalo na tvrdosti, písně se naopak silně přiblížily popové bezstarostnosti. Silně k tomu přispívá mnou subjektivně vnímané výrazné přeladění z moll do dur, jež v otvíráku „The Courage To Love Somebody“ dosahuje pro mě až obludných rozměrů. V mezihrách vás tradičně čekají mnohá překvapení, ale to, co se odehraje uprostřed „The Gift Of Song“, svědčí o tom, že se pánové také umí utrhnout ze řetězu. Sázkou na hit je „Parallel Lines“ nebo „Born To Believe In You“, obě patří k tomu rychlejšímu z tvorby kapely.
„The Destiny Stone“ je o něco méně nostalgické dílo, než jeho sousedé v diskografii Pride Of Lions. Dalo by se říci, že je v něm o trochu méně osmdesátek a ještě o něco více AOR, ale pořád platí, že pupeční šňůra s osmdesátou dekádou zůstala nepřerušena.