Hned od začátku na posluchače album skutečně vybafne originálním soundem. Opravdu nízko laděné kytary bojují s bicími, které jim v rámci nemelodické
sekce konkurují spolu s industriálními pazvuky. Celkově mi syntetická složka
občas trochu připomínala Prodigy – ale kultovní kyselý zvuk těchto Britů je
ve srovnání s Rhodian příjemný pro uši a pumpující.
A v tomhle vidím velký problém alba. Jeho velká část mi v připomínala jednu
věc: song Twisted Transistor od amerických otců numetalu Korn. Ten mě svou
„špinavostí“ vždycky nastimuloval. U Rhodian však podle mě zůstává na prvním
místě jen ona nelibozvučnost, a vlastně i nezábavnost. Nahrávka agresivně
řeže do uší, ale nemůžu říct, ze bych si z poslechu zapamatoval nějaké
konkretni místo, které by mě strhlo.
Zvuk nástrojů by se dal oželet, může to být i otázka vkusu. Jedna věc mě ale
vyloženě štvala. Za celou dobu mě nezaujal zmiňovaný ženský zpěv – spíš
naopak. Zpěvačka střídá temné a operní momenty, které ale do hudby těžko
zapadají. Snaží se znít vyžile, drsně… Ze zpěvu mám tak špatný pocit, že
se nebojím říct, že mě vyloženě irituje a nudí. Mimořádně hloupé mi přijdou
texty! Snažil jsem se v nich najít hlubší smysl, ale řekl bych, že to prostě
nejde. Obrazné bez nutné pointy, ohrané, mrtvé. Bod k dobru může kapela
dostat za originalitu, protože jsem zatím nepotkal nikoho jiného, kdo by v
tomto stylu používal české texty.
Ohodnocení? Schizzover je na naší scéně jednoznačně originální nahrávka, a
za to si pochvalu určitě zaslouží. Podobná deska v Čechách dlouho chyběla,
jen si myslím, že by to chtělo znovu a líp. Vyzkoušejte Schizzover sami,
možná si budou vaše uši pochutnávat víc než ty moje. Za sebe ale s
hodnocením příliš vysoko jít nemůžu. Musím ocenit originalitu (stylovou i
zvukovou), ale stejně moc nadšený nejsem.