Nakonec se ukázalo, že to je opravdu ta skupina, která se proslavila již v 70. letech a to fláky jako Love Hurts nebo Dream on. Mocné škodovácké odbory, na prvního prosince, sjednali koncert Nazarethů v kulturním domě v Mladé Boleslavi. Já jsem samozřejmě neváhal a kývnul jsem na nabídku, protože vidět tuto skupinu se mi už asi jen tak nepoštěstí.
Asi v půl šesté jsem už stepoval v kulturním domě. Po chvilce jsem zjistil, že jediným mladíkem v tomto sále budu asi jen já. Všude kolem byli lidé, kterým bych mohl být vnukem. Ne, to bych kecal. Sám, z té mladší generace, jsem tam nebyl, ale těch mladších tam moc nebylo. A zde nastával první problém, bylo mi jasné, že s touto generací si moc nezaskáču. A jak to nakonec dopadlo, se dozvíte za chvíli.
Po chvíli jsme se dozvěděli, že koncert Nazarethů začíná až v půl osmý, takže času na čekání bylo, jako na každých koncertech, i tentokrát dost. Něco po šesté hodině ale přišel na pódium manažer Nazarethů a s ním i Vladimír Veselý a také překladatelka. Manažer uvedl pana Veselého a poukázal na fakt, že Nazaret vydali nové dvoj-cd, s jejich největšími hity, že by bylo dobré, abychom si jej koupili.
To, co předvedl Vladimír Veselý, jsem ještě nikde neviděl. A opravdu už to vidět, či spíše slyšet, nechci. Na pódiu měl rozložený pult, kde měl kvalitní přehrávač vinylů. Jeho představení spočívalo v tom, že začal pouštět staré fláky z let 60. a 70. Něco tak nudného jsem už dlouho nezažil. Přišel jsem na koncert a ne poslouchat rádio, to jsem si mohl poslouchat doma, s tím, že bych si pustil mnohem lepší výběr. Rozhodně jsem nebyl sám, komu tahle šaškárna vadila. Za chvíli se začali ozývat i starší generace, ať už z toho pódia vypadne, a přenechá prostor pro normální hranou muziku, za kterou jsme tam přišli. Tenhle tah opravdu od odborů nechápu. Mohli tam přece pozvat nějakou mladou kapelu z Mladoboleslavska, která by se tam ráda předvedla, a mohlo to být mnohem zábavnější. Něco po sedmé hodině si konečně zabalil ten svůj „kazeťák“ a začalo se připravovat pódium pro očekávanou legendu.
Konečně. Světla zhasla a začalo hrát intro. Na tento moment každý netrpělivě čekal. Byly nasvíceny pouze bicí, když na pódium pomalu přicházeli muzikanti. Po intru se ozvala kytara, bicí, basa a This Flight Tonight mohla začít. Jakmile Dan McCafferty otevřel pusu, okamžitě mi přejel mráz po zádech, tento sympatický stařík, kterému letos bylo 63 let, je podle mého jeden z nejlepších žijících zpěváků na světě. To co dokáže vyzpívat je skoro nemožný. Jeho hlas má jedinečnou barvu a sílu. Tak jak zpívá on, nikdo jiný zazpívat nedokáže. Možná to bylo také tím, že akustika v kulturním domě byla špatná a zvuk tak byl dost zesílen ozvěnou. Myslím, že po první písni měl snad každý otevřenou pusu dokořán a prostě jen zíral, jak Nazarethi po tolika letech dokážou stále hrát. Nazarethi navíc v Mladé Boleslavi končili svoje roční tour, takže byli natěšeni na odpočinek, ale rozhodně to nedávali svým výkonem najevo. Hráli o sto šest. Skvělý začátek. Atmosféra bohužel nebyla nijak oslnivá. Ze začátku jsem si myslel, že to je prostě tím, že je ještě ten začátek a fanoušci se musí nejdříve trochu rozproudit. Právě proto tam také chyběla ta normální předkapela. Bohužel se v průběhu hraní ukázalo, že by ani ta předkapela nepomohla. Nechápu proč, ale přišlo mi, že fandové nedokážou dát najevo svoje pocity a místo toho aby se tleskalo a skákalo do rytmu, tak bylo prostě ticho a hrála jen hudba Nazareth. Je pravdou, že mnozí asi ani skákat nemohli, neboť byli po nejrůznějších operacích či měli zákaz od manželky, aby si neublížili. Alespoň to na mě zanechalo takový dojem. Další překvapení pro mě bylo, že snad nikdo v sále neuměl anglicky. Ač se zpěvák snažil navázat kontakt sebevíc, odpovědi se dočkal jen zřídkakdy. Na otázku, jestli se už někdo bláznivě nezamiloval, se z hlediště neozvalo zhola nic. Soused na to vtipně pravil, že by k tomu měli dávat titulky. Po této otázce následovala skvělá píseň Leads to madness. Celý setlist byl sestaven z těch nejlepších písní, které kdy Nazareth složili. Samozřejmě nechyběli písně jako Love Hurts nebo Dream on, při kterých nejeden fanoušek s radostí pěl. V průběhu setlistu kytarista Jimmy Murrison několikrát ukázal svoje umění na kytaru v podobě sól. Dalším zajímavým momentem bylo, když McCaffery chtěl úkázat svůj skotský původ a přinesl si dudy, na které odehrál pár partů v jedné z písní. Po celou dobu Nazarethi válcovali kulturák a sypali do publika tuny energie. Vše se neslo v duchu 70. let, a tady bylo naprosto jasný, že tahle muzika nikdy nemůže vymizet z hledáčků posluchačů. Tyto Rock’n’rollové melodie mísící se až s hardrockem jsou a budou mnohým kapelám příkladem. Koncert se ale rychle sunul v před, a za chvíli Nazarethi dohráli poslední píseň. Samozřejmě, že došlo i na přídavky. Nazarethi odehráli ještě tři další fláky a bez velkého loučení, zato s velkým aplausem zmizeli v zákulisí.
Dopisuju tyto řádky, v uších mám pecky a z nich se line, kdo jiný, než písně skupiny Nazareth. Na tento koncert i přes atmosféru, kterou si nezasloužili, jen tak nezapomenu. Prostě můžu říct, že jsem viděl na vlastní oči jednu z největších legend rocku. To mi už nikdo nemezme.
Setlist. Nezaručuji jeho správnost a pořadí:
1. Intro
2. This Flight Tonight
3. Heart’s grown cold
4. Holly Roller
5. Piece of my heart
6. Dream On
7. Leads to madness
8. Telegram
9. Hair Of the dog
10. Where are you now
11. Cocaine
12. Love Hurts
13. Holiday
14. My white bicycle
15. Razamanz
16. See me
17. Ruby Thuesday
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)