Ha, tak jsem Niksony vychválil a na to nejsem zvyklej. Držím se názoru, že sestřelené album je pro fanoušky podstatně zajímavější – kritik si nabrousí ostrovtip a fanda se baví, jak někoho setřelil. Jenže to je lacinej primitivismus plivat jed na všechny strany jako jeden nejmenovaný, notně zasloužilý, vousatý kritik z Katovny, tak ostrý, až byl legrační.
Nebudu tady zastírat, že Niksoni si půjčili od Offspringů a Green Day postupy, dokonce i zvuk a kdyby měl zpěvák trochu výš položený hlas jako Mr.Holland asi bych měl problém tyhle party rozlišit – a teď nevím, jestli je to dobře nebo špatně. Špatně určitě proto, že se člověk trochu cítí jako kopírka – výborná kniha z kopírky je pořád kopie, ale natočit placku, která má energii Offspringů je přece jen něco zvláštního a když člověk ví, že se jedná o Maďary, od kterých většina lidí zná jen provařenou Omegu je to triumf o to větší.
Intro mi mírně připomnělo starý Halloween (ladění rádia), na které navazuje perfektně šlapavá Dark Side Of Life, Rescue Me a pak perfektní Stay With Me. Všechny písničky se nesou ve stejném duchu, kapela necouve ani o milimetr z nabroušeného punku konce minulé dekády a to je dobře. Tahle hudba mě vždycky bavila a kdyby i většina kapel měla tolik energie jako mají Nikson bylo by hned na světě líp. Klidně jim odpustím vypůjčené motivy a „polkové“ bicí bez nějakého zvratu a nebo změny – rušilo by to sypačku od prvního do posledního taktu. Tahle muzika není o Gilbertově nebo Hendrixovské technice, ale o nářezu – a toho je na placce Niksonu požehnaně.
Resume – pokud jste rockový fanda, který si neváží nikoho od Blackmoora výš tak tohle album neposlouchejte – byli byste zklamaní, flažolety se nekonají a běhy přes tři oktávy ve dvoustovce už teprve ne, ale pokud máte rádi slušně zahranou a řádně nabroušenou muziku se šlapavýma bicíma a pocit, že vám nevadí slyšet slyšené klidně po téhle placce sáhněte – nemůžete nic zkazit a garantuji vám, že se dobře pobavíte.