O tom, že se jedná o veselou partičku, napovídá nejen webová prezentace, ale zejména texty povětšinou z pera frontmana kapely Mirka Jecha, které je ovšem občas brát notně s rezervou. A vůbec datují svůj vznik někdy kolem roku 2001 dvojicí Jech, Hupka, který však ve formaci již nepůsobí. V roce 2003 točí první demáček, po kterém následuje o rok později další demo „s bubny a tympány“. Roku 2006 pak vydávají svůj debut s názvem „Nás to baví“, z kterého mi nejvíce utkvěla v uších hitovka Tereza.
Práce na druhé řadovce začali již v roce 2007, ne dlouho po vydání debutu a album je jejím věrným pokračovatelem. Hned po prvním poslechu jsem byl velmi mile překvapen náladou, která z kompletu sálá. Jednotlivé písně ve vás vyvolají, chtě nechtě, pocit že se opravdu nacházíte ve jmenovaném baru Marie a poddáte-li se těmto vjemům, desku si můžete náležitě užít.
S charakterizací, co se týče hudebního stylu, bych byl u A vůbec opatrný. Jedná-li se o folk-rock, jak jsou často označováni, pak ho mnohdy znamenitý a charizmatický zpěv Míry Jecha posunuje až na hranice hard rocku, což dokazuje hned první pecka „Nevěrná“ a završuje ta poslední „Sometimes“, která je zároveň jedinou písní na placce, zpívanou v anglickém jazyce!
Máte-li tu správnou náladu a kapelu třeba již trochu znáte, tahle deska vás jistě nezklame a mnohdy i pobaví, jako například Marleyovská parodie „Před chvílí pršelo“. Grupa si dává také velmi záležet na vokálech, které jsou u kapely doménou flétnistky Lenky Kleprlíkové. A to, že zpívat umí vám předvede mimo jiné u balady s číslem osm „sfoukni svíčku“. Jednou větou, velmi příjemný a kvalitní počin pražské rockové bandy „… a vůbec!“