Brno se začalo plnit již od ranních hodin a fakt, že se jedná o fanoušky Motörhead, se nedal přehlédnout. Téměř na každém rohu jste mohli narazit na skupinky či jedince, kteří byli více či méně extravagantně vymódění a s hrdostí nesli tričko s potiskem své nejoblíbenější kapely. Převážná většina tak byla, jak jinak, než ve tričku Motorhead. Nápor na dopravu však nebyl zas tak hrozný, již kvůli faktu, že celý koncert začínal již ve 13 hodin.
Přesně tak, koncert měl začínat už od 13 hodin a předskokany Motörhead měli být stálice českého a slovenského heavy metalu, a toDoga, Tublatanka, AB Band a Arakain. Z velkolepého koncertu Motörhead se tak stal přímo festival, „Motörhead fest 2009“. Z tohoto důvodu se Velodrom plnil postupně, někteří fanoušci přicházeli v průběhu předkapel či až na samotné Motörhead. V prostorách Velodromu bylo několik pojízdných stánků s občerstvením a pouze malý počet stánků s pivem a nealko nápoji. Toto je první věc, kterou musím opomenout a to nekonečné řady na pivo, tvrdý alkohol a nealko. S čím dál více zaplňujícím se Velodromem rostly fronty a k večeru jste si na jedno pivo mohli počkat kolem hodiny. I když lidé nadávali, hlavní podstatu toho, proč jsou tady nezapoměli, a i při stání ve frontách si poslech předkapel či samotných Motörhead někteří pořádně užívali. Na místě byl i jeden merchandise stánek, který mě také dost zaskočil. Na koncertu Motörhead bych čekal také předměty se vzory Motörhead, však v hromadě předmětů Doga se pár triček s popisem Motörhead ztratilo. Kdo chtěl zapalovač, trička, náramky a jiné předměty s kapelou Doga, neměl problém, fanoušci Motörhead, kterých tu byla převaha, měli smůlu.
Brány brněnského Velodromu se otevřely těsně před 13 hodinou, což byl první náznak k tomu, že akce nezačne včas. A tak to také bylo. Tlačenice u vchodu nebyly ze začátku příliš velké, nebyl tak problém dostat se do prostorů Velodrom během několika minut. Na začátek první předkapely se čekalo trochu déle, jak se také dalo předpokládat, více než půl hodiny se tak členové kapely Doga pomalu připravovali za obří plentou a ladili své nástroje a aparatury. Poté byla kapela představena, začaly hrát tvrdé kytarové riffy, velká opona spala a Doga začala svůj přednes. Skupina Doga existuje již třetí desetiletí a za tu dobu si získala celou řadu svých fanoušků. Při příležitosti tohoto koncertu také pokřtili své nové CD Karikatury, a při dohadování, zda má být pokřtěno pivem nebo zelenou, udělali kompromis a novou desku pokřtili obojím. Doga tak předvedla průměrnou show, nevadí, že jsou texty pořád o tom stejným, o alkoholu nebo o sexu, hlavně že jsou písničky chytlavé a to hlavní, lidé již začínali pařit. Zazněly hity jako například Nejsi nevinná či Holka Homesexual, kapela se rozloučila s mediálně známou písničkou Poletuju. Doga tak pomalu rozhoupala všechny fanoušky a návštěvníky festu ne-festu a přinesla na koncert tu pravou atmosféru.
Poté zahrála stará známá slovenská stálice Tublatanka v čele s Ďurindou a začali hrát svůj pravý poctivý big-beat. Kapela hrála především písně z doby 80. let, zazněla pouze jedna pecka a tou byla Pieseň pre Doda, která byla napsaná pro zesnulého kytaristu. Celý svůj set odehráli skvěle a po celou dobu šlo poznat, že léta hraní za sebou zanechaly řadu zkušeností. Maťo Ďurinda změnil svůj aparát, což trochu mění typický charakter zvuku Tublatanky. Skvělá technická hra i vokály tak přinesly na koncert profesionální vystoupení, ale ruku na srdce, hodí se Tublatanka na koncert Motörhead? Tak to také vypadalo, i když je Tublatanka hudebně velmi vybavená a profesionální kapela, některé spíše nudila, protože to není právě ten jejich šálek kávy.
Tublatanka dohrávala a na podium se připravovala další legenda českého heavy metalu – Aleš Brichta se svým AB Bandem. Nové CD Deratizer dostávali fanoušci u vstupu zdarma, což bylo zajisté dobrým reklamním tahem. Při srovnání se starými Arakainy se prakticky nic nezměnilo týkajíc se stylu, přibyly pouze klávesy. Poté, co vtipně prohlásil, že doufá, tento koncert odehraje, protože bývá zvyklý pít na pódiu pivo a pořadatelé mu podstrčili sodovku, která mu leze nosem, začal hrát. Taky hrál, a jak! Brichta zkrátka předvedl úžásné vystoupení, za což mu patří velký potlesk, odvážím si ž říci, že byl z předkapel největší třešničkou na dortu. Zazněly hity jako Výlet do bájí, V uniformě Lokaje a s fanoušky se rozloučil se skladbou Nechte vlajky vlát.
Po AB Bandu nastoupila exkapela Brichty, proslulí Arakaini. Legendární česká heavy metalová kapela předvedla samozřejmě bezchybný hudební zážitek, v včele vokálů stál Honza Toužimský a všechny fanoušky dostal do varu. Arakain má dvě skupiny fanoušků – jedna upřednostňuje staré dobré Arakainy s Brichtou, ta druhá právě naopak s Toužimským (někde mezi se nachází ještě fanoušci Arakainů s Kolářem – těch ale není příliš), Motörhead fest byl výjimečným také právě tím, že po dlouhé obě spolu zahráli na jednom podiu Arakaini v nové sestavě a Brichta společně, takže si na své přišli jak fanoušci starých, tak nových Arakainů. Zahráli jak skladby z nového alba Restart, tak staré pecky, například Paganini.Tady nemůžu nic vytknout – hudba byla precizní, technicky skvěle vydařená a všichni si to užívali. Dokonale naladěná atmosféra pro čas na to hlavní, na co všichni čekali – na samotné Motörhead!
Jakmile dohrál Arakain, prostor u podia dosti zhoustl a začalo se čekat na samotné Motörhead. Ti začali hrát téměř na minutu přesně, kolem 20. hodiny. Čekání na hvězdu bylo úmorné, čekalo se asi o půl sedmé, někteří toho tak využili a ještě více přispěli své opilosti, jiní v klidu vyháněli alkohol z těla při polehávání na cyklistické dráze Velodromu. Pak se to stalo – dav zahlídl přicházejícího bubeníka Mikkeyho Dee, za chvíli přišel i prvotřídní kytarista Phil Cambell a nakonec přišel asi nejznámější člen kapely – baskytarista a zpěvák, velmi charismatický Lemmy Kilmister, proslavený také bojem pro zlegalizování heroinu, mimo jiné velký příznivce alkoholu a cigaret (hádejte, čeho si asi kapela nejvíce naporoučela do zákulisí, než zahráli). Lemmy začal bušit trsátkem do basy a svým silným zkreslením rozduněl celý Velodrom. Představení začalo. První skladba byla Iron Fist a celý Velodrom se dal do pohybu. Nejvíce samozřejmě ožil samotný kotel, ostatní však nevydrželi dlouho v klidu a do pohybu se dali fanoušci jak v tribunách, tak v místech ke stání. Fanouškům u podia ani nevadilo, že je zvuk špatně nazvučený a nakreslená kytara bere frekvence tak, že zpěv Lemmyho u podia značně zanikal, skalní příznivci stejně znali texty nazpaměť. Zazněli dokonalé skladby, třeba Stay clean, z nové desky Rock out, dále třeba Motorhead, , Kiled by death a další. Užasná sóla předvedl jak Phill tak Mikkey, skvělá atmosféra nastala pří třetí písničce od konce, Whorehouse Blues. Miikey odsedl od bicích, vzal o ruky kytaru a nohama dělal rytmus na kopák a „hajtku“. Krásná píseň pomalejšího charakteru s odkročením od stylu skončila a Motorhead se s fanoušky rozloučili s nesmrtelnými fláky Ace of Spades a Overkill. Kapela dohrála a Rock“n“Rollové peklo náhle skončilo. Návštěvníci (ne)festivalu pomalu odcházeli z Velodromu a v hlavě si přemítali texty skladeb, které mohli zaslechnout. Bylo to něco úžasného, Motörhead odehráli další koncert v České republice a vypadá to, že u nás už chvíli nezahrají. Ti, co tento koncert navštívili, určitě neprohloupili. Tak se s vámi loučím, třeba se někdy počkáme, ať už při čtení mých dalších reportů či recenzí, tak na samotných koncertech. Mějte se, a udělejte to samé, co dělám právě já – pusťte si nějakou desku Motörhead!