Od svého minulého zářezu odehrála kapela nespočetné množství koncertů, což je při vědomí, jakému žánru se věnuje, už samo o sobě úctyhodné a svědčí to o až překvapivé životaschopnosti žánru. Klišovité tvrzení o tom, že tím kapela získala na sehranosti, si nechám od cesty, protože už na minulém albu do sebe všechno zapadalo s robotickou přesností a absolutní sebejistotou, co kam patří. Ostatně, ani tehdy nebyli zúčastnění muzikanti žádnými teenagery. Přesto si lze pomoci jiným klišé, a to tím, že novinka přecejenom působí o něco vyzráleji. Ve většině případů, kdy se toto tvrzení používá, to znamená zpomalení, ale s tím na Laid To Waste nechoďte. Pravda, zvuk je konkrétnější a začátky praotců žánru kdesi v USA evokuje o něco méně než minulý počin, kapela vás dokonce některé riffy nechá vychutnat, aniž by vás kadencí bubenického zemětřesení musela po celou stopáž zatloukat do země, ale pokud se některé skladby jeví o nepatrný kousek klidněji, je to prostě tím, že takový nápad právě přišel, a nikoliv úmyslem muzikantů jakkoliv slevovat ze své smrtící rychlosti. Nahrávka tedy znovu odsýpá ve zběsilém tempu, je protkána kytarovými souboji, které nešetří vyhrávkami v žádné situaci (císař Josef II. by se po poslechu těchto plzeňáků už možná tolik nepodivoval množství not v Mozartových dílech), a vše samozřejmě zastřešuje klasický vysoko položený štěkavý zpěv. Zkrátka oldschool speed-thrash, jak má být.
V minulé recenzi jsem zmiňoval zahraniční kapely, které řadím do stejného ranku. Evil Invaders, Skull Fist, Dr. Living Dead. I ty ve mně, vyvolaly nadšení svými skvělými debuty. I jejich další desky byly skvělé. Ale přesto mám dojem, že v disciplíně navázání na debut poměrně jednoznačně vítězí právě LAID TO WASTE a potvrzují si u mě pozici momentální české thrashmetalové jedničky.