Za 26 let od svého vzniku si Narajama po řadě žánrových kotrmelců nejspíše konečně našla svou hudební tvář. Nové album Concurrere totiž jasně navazuje na předchozí nahrávku Convergere z roku 2014, což je patrné už z názvů obou desek. Žádné výrazné změny ale snad poprvé v historii kapely nenastaly ani v samotném hudebním obsahu.
Také Cuncurrere tedy nabízí nezvyklé spojení sedmdesátkového progresivního rocku s moravským folklórem, jehož vliv posiluje také cimbál – hlavní poznávací znamení kapely už od dob jejího vzniku. K tomu ještě nutno přidat vlivy současného jazzu a o řadu perkusivních nástrojů rozšířenou rytmickou sekci.
Nahrávce se sice daří zachovávat si jednotnou tvář, ve skutečnosti je ale její obsah velmi různorodý. Najdeme tu lidovou hudbu ve formě písní Kalina nebo Brodil Jano koně,stejně tak i autorské skladby nezapírající vliv populární hudby (Mluvící hlavy svým názvem, textem a vlastně i hudbou odkazují k Talking Heads Davida Byrna). Překvapením potom může být skladba Karavana, míchající východní hudbu s vocodery. Jaksi samozřejmý je u této kapely důraz na sebemenší detaily, které přímo lákají k dalšímu a ještě pozornějšímu poslechu.
Narajama je jedním z oněch smutných příkladů skupiny, která se může pochlubit osobitým, vyspělým a vyprofilovaným hudebním projevem, neumí se ale “prodat,” a tak je známá pouze okruhu nadšenců. Snad si kapela nové posluchače získá právě svou skvělou letošní nahrávkou.