Hned úvodní song zavedl posluchače do roku 1969, kdy se na prvním albu Tons of Sobs kapely Free objevila skladba Walk in My Shadow. Kapela ve složení Honza Holeček – baskytara, zpěv, Dan Hubáček – bicí a Jindra Musil – kytara, nešetřila energií a pohodou, přirozenou rockerům, kterým je hudba náplní života. Holeček, jinak i vynikající klávesista (např. v Energitu Luboše Andršta), vzpomenul i před pár dny zesnulého Gregga Allmana, pro mnohé údajné znalce rocku až k nepochopení osobnosti bezmála nic neříkajícího jména. Jelikož v tomto triu se drží toliko krku basy, klávesy nestřídá, hold mu vzdal písní nikoliv z Greggova repertoáru, ale éru hippies, raných let rocku tvrdého, folkem proloženého i jižanského připomenul na Woodstocku odehanou skladbou Almost Cut My Hair od CSN&Y, později vydanou na albu Déjà Vu.
Jelikož koncert byl určen především pamětníkům – i když ne všichni protagonisté ony časy zažili, lze předpokládat, že po 5/4 intru (zde hrál navíc Felix Pappalardi na viloncello, záhadné parní varhany Calliope použil až v Passing the Time) ve White Room málokoho z posluchačů zaskočila kytara s kvákadlem, tehdejší „booklet“, tedy přeložený žlutavý novinový papír s potiskem kvality cyklostylovaného antirudošského samizdatu, ukrytý v kartónové krabici dvojalba Wheels of Fire, deklaroval: Eric Clapton nikdy nepoužíval fuzz box nebo wah-wah pedal, jako Jimi Hendrix…, a těžká umělohmotná přenoska (ostatně pomocí trojice tohoto socialistického výrobku jsem si sám elektrifikoval otcovu kytaru), reprodukující drážky mého mono výlisku (tehdy gramofonový klub nabízel verze vinylu mono i stereo), zprostředkovala, po nezbytném krátkém lupání, pro skladbu i v původním Claptonově podání typický wah, a to zdaleka nejen v sóle.
VIDEO: Free & Cream https://www.youtube.com/watch?v=EFsKMiayPPs
Aby nebyli ochuzeni i milovníci blues, zaznělo kupříkladu You Shook Mee od Willie Dixona z první desky Led Zeppelin, nebo Johnsonovo svižnější Sweet Home Chicago. Mladá léta Steve Winwooda – aktivně hrál se Spencer Davis Group již od 14 let, představili v hitu Gimme Some Lovin. Z vlastní invence Blues Amplifed nabídli Musilovu skladbu (je i autorem textů) „Space Shuttle“ hranou ve stylu chicago shuffle nebo dále jeho rockové kompozice „So Much“ nebo „Chance“.
VIDEO: Jindra Musil – So Much https://www.youtube.com/watch?v=KpF2WUrILCM
Jindra Musil – Chance https://www.youtube.com/watch?v=Aoo8fFLW65c
Došlo i na nadšeným publikem vyžádané přídavky – opět z Rogersova brku to bylo All Right Now (třetí album Free Fire and Water, na CD verzi dnes máme coby bonusy další 3 verze této písně), creamovské Sunshine of Your Love a finální tečkou bylo Smoke on the Water – a vyznělo to hutně i bez kláves! Lehká vůně zelené traviny kohosi z přítomných kuřáků ke konci koncertu – hrálo se venku, byla jen milou tečkou za hudební vzpomínkou na časy, kdy drogy, sex a rock & roll byly pro mnohé ještě první hříchy a vize mládí, zpraseného nám nastupující normalizací s její „kulturou“ a devastací morálky.
Poznámka autora ke kapele: na Blues Apertiv v Šumperku se přes svůj název ale raději nehlaste, mám své zkušenosti z naší blues-rock-jamové party TransEuropean sExpress, že Hendrix nebo Lynnyrd Skynnyrd zas není to pravé pro porotu, i když to místy proložíte, aniž byste se rozhodně přitom do něčeho nutili, žádanou formou