Obličej měla zahalený do masky z latexu s otvorem kolem úst. Plazila se směrem ke středu. Lidi vzrušením pískali a halasně se překřikovali. Dokud je neohlušil první akord nabušené temné kytary. A na pódiu začnou nevázané orgie hudby, spontálních orgasmů a úchylných náznaků.
Takový pocit ve mně vyvolává 2 album skupiny Grunt a to Codex Bizarre. Když si vezmeme cd poprvé do ruky, tak vás hned pohltí pocit, že si tihle blázni z Portugalska dají záležet na tom, aby vás napustili všelijakými oplzlostmi, tak dokud vám nebudou stříkat i z uší. Už první song The sweet smell of servitude je jasný porn grind. Sound je sice trochu víc do metalu, ale basa je správně ostrá jak žiletka a stejně tak bicí, co v rychlosti soupeří s přírazy pneumatického kladiva jsou opravdovou lahůdkou do tohoto žánru. Texty a vokály jsou skvělé svou nechutností, jak fanoušek Grindu čeká. Na albu můžeme slyšet také prvky elektroniky, které můžeme na albu vidět jako zpestření celé desky.
Celkově když shrnu dojmy z alba tak je album velmi pestré. Deska má necelých 45 minut, které jsou nabité energií. Vyvolává děsivé pocity plné oplzlých myšlenek. Na desce najdeme opravdu tvrdou hudbu, ve které se nenajde každý, ale vyznavače hardcore hudby natolik pohltí, že ani tomu nejmenšímu fanouškovi grindu nedá, si album nedoposlouchat. Tím, že se téměř každá skladba liší určitými prvky, je posluchač natolik zvědavý, jaké další bizarnosti přinese další skladba, že album musí doposlouchat celé od začátku až do konce. Podle mě tihle úchyláci z Gruntu odvedli skvělou práci.